Sedace a anestezie u plazů v kostce

Úvod

Management anestezie plazů není jednoduchý, jelikož se jedná o rozmanitou skupinu živočichů, v rámci níž se jednotlivé druhy velmi liší. A to nejen svou velikostí, anatomií či fyziologií. Odlišné jsou též reakce na používaná anestetika a jejich dávky, a to jak mezi jednotlivými druhy, tak i mezi jedinci téhož druhu.

Stručně a prakticky shrnujeme nejdůležitější principy a faktory, které je nutno brát při sedaci a anestezii plazů v úvahu.

Termoregulace a vliv okolní teploty

Plazi jsou ektotermní živočichové, jejich tělesná teplota (TT) tedy závisí na teplotě prostředí. Změny TT významně ovlivňují rychlost metabolismu. Z toho vyplývá, že teplota prostředí je velmi důležitý faktor, který přímo ovlivňuje absorpci, distribuci, metabolismus i exkreci anestetik. Nástup injekční sedace či anestezie, doba trvání i následné probouzení budou rychlejší při vyšších teplotách a naopak.

Efekt prvního průchodu játry

Efekt prvního průchodu játry neboli předsystémový metabolismus je jev, jehož význam ve farmakodynamice a farmakokinetice může být ještě vyšší než u renálního portálního systému. Venózní krev ze zadních končetin u želv, ještěrů a krokodýlů a kaudální části těla u hadů vede do ventrální abdominální žíly, která vstupuje do jater buď přímo, nebo nepřímo skrz jaterní portální žílu, a to předtím, než dosáhne systémové cirkulace. Proto se u plazů nedoporučuje intramuskulární či subkutánní injekce anestetik do kaudální části těla.

Injekční anestetika

Před podáním jakéhokoliv anestetika by měl být plaz v teplotním optimu a během anestezie by měla být monitorována tělesná teplota.

Injekční přípravky samotné mohou být použity pro kratší diagnostické a chirurgické procedury stejně jako pro indukci celkové anestezie. Pro prolongované či invazivní zákroky je často využívána inhalační anestezie.

Používané látky

• Ketamin se díky svým sedativním, anestetickým a analgetickým účinkům u plazů používá často. Při použití ketaminu samotného ovšem nedochází k dostatečné relaxaci svalů a probouzení je významně prolongované, zejména při použití vyšších dávek (> 50 mg⁠/⁠kg). Proto je vhodné přidávat alfa₂-adrenergní agonisty (např. medetomidin, dexmedetomidin) nebo benzodiazepiny (např. midazolam). Výhodou těchto protokolů je i částečná reverzibilita. Dokonce i při nižších, subanestetických dávkách (< 5 mg⁠/⁠kg) poskytuje ketamin v kombinaci s dalšími látkami dodatečnou sedaci a analgezii.
• Alfa₂-adrenergní agonisté, např. medetomidin a dexmedetomidin, navozují sedaci, relaxaci svalů a analgezii. U plazů byla též popsána na dávce závislá kardiovaskulární deprese. Běžně se používají v kombinaci s ketaminem (zejména u želv). Lze je použít spolu s benzodiazepiny pro sedaci.
• Benzodiazepiny, jako např. midazolam a diazepam, mají sedativní účinky a navozují relaxaci svalů. Midazolam je rozpustný ve vodě, může tedy být podán s.c., i.m. i i.v. a je výhodnější než diazepam, který není vhodný pro s.c. či i.m. aplikaci. Benzodiazepiny lze antagonizovat flumazenilem.
• Propofol je krátkodobě působící nebarbiturát, který lze podat i.v. či intraoseálně. Nekumuluje se ve tkáních a je rychle metabolizován, avšak nutnost jeho přísně intravenózního podání může být problematická.
• Alfaxalon je krátkodobě působící steroidní anestetikum, které může být podáno s.c., i.m. i i.v. Jeho metabolismus není závislý na orgánových funkcích. Subkutánní podání alfaxalonu lze využít například u želv a ještěrů, kde by byl jinak příliš velký objem podávané dávky. Toto s.c. podání je u plazů spojeno s rychlou indukcí anestezie.

Inhalační anestetika

Inhalační anestetika jako isofluran či sevofluran se používají pro indukci i vedení anestezie a principy jejich použití jsou podobné jako u ostatních zvířat.

(kriz)

Zdroj: Mans C. Reptile sedation and anesthesia. ExoticsCon Virtual 2020 Proceedings. Dostupné na: www.vin.com/apputil/content/defaultadv1.aspx?pId=25844&catId=150704&id=9768905