Mykotické infekce močových cest jsou ve veterinární medicíně stále nedostatečně prozkoumané. Protože se nejedná o běžně se vyskytující onemocnění, vyvstává ohledně optimálního managementu fungální cystitidy či pyelonefritidy množství otázek. Cílem níže citované přehledové práce bylo shrnout stávající důkazy a poznatky týkající se léčby mykotických infekcí močového aparátu psů a koček.
Pro léčbu bakteriálních močových infekcí psů a koček jsou dostupné doporučené postupy, nicméně pro mykotické infekce zatím žádné vytvořeny nebyly. Infekcí vyvolanou mykotickými původci může být postižena kterákoliv část močového aparátu nebo se může jednat o projev diseminované mykotické infekce v močových cestách.
Infekci může vyvolávat řada mikroorganismů a její závažnost se může pohybovat od mírné či subklinické lokalizované formy (např. kvasinková cystitida) až po závažné diseminované onemocnění (např. systémová aspergilóza). Mykotickými infekcemi typicky trpí imunokompromitovaní pacienti, diabetici a jedinci s nadměrnou antimikrobiální expozicí.
Management mykotických močových infekcí může být náročný kvůli nedostatku dat o účinnosti antifungálních látek, malému množství farmakokinetických údajů včetně variabilní exkrece těchto látek, dále kvůli nedostatku údajů o minimální inhibiční koncentraci pro mykotické patogeny, v omezené míře prováděnému rutinnímu testování klinických izolátů a náročné diagnostice, resp. identifikaci některých mykotických organismů.
Při léčbě močových infekcí je důležitá terapeutická hladina léčiva v místě infekce. Infekce dolních močových cest vyžadují exkreci antimykotik močí v dostatečně vysokých koncentracích. Z látek, které byly použity k léčbě, dosahují požadované terapeutické koncentrace v moči pouze amfotericin B, flukonazol a flucytosin. Při léčbě infekcí horních močových cest není nutné, aby byly léčivé látky vylučovány močí, ale důležité je dosažení dostatečných koncentrací v séru.
Terapeutické možnosti jsou ovšem limitované malým počtem antimykotik, nefrotoxicitou amfotericinu B a potenciální toxicitou flucytosinu. Možnosti léčby cystitidy se současným snížením rizika systémové expozice by mohla rozšířit lokální aplikace antimykotik, například cestou intravezikulární infuze, účinnost tohoto postupu však zůstává nejasná.
Nejčastěji byl pro léčbu infekcí používán flukonazol, což je v souladu s pokyny pro léčbu kvasinkových infekcí močových cest u lidí, protože tato látka se vylučuje močí ve vysokých koncentracích a rezistence k azolům obecně není obvyklá. Reportovány byly případy rezistence k azolům v případě Candida tropicalis u kočky a Nakaseomyces glabratus u psa.
Poměrně běžně byl indikován itrakonazol, i když jeho použití je sporné z důvodu dosahování velmi nízkých koncentrací v moči. Zatímco u psů a koček nejsou údaje o koncentracích itrakonazolu v moči známé, u lidí jsou zanedbatelné. Itrakonazol by mohl být vhodný pro léčbu pyelonefritidy, protože při infekci ledvin je důležitá sérová koncentrace léčiva. U některých zvířat se však klinický stav zlepšil i bez terapie, a tudíž není jasné, zda reagovala na podávání itrakonazolu, nebo by mykotické infekce mohly potenciálně odeznít spontánně.
Trvání léčby bylo voleno empiricky a bylo často velmi dlouhé. Při podávání flukonazolu byla ve 23 % případů zvolena délka ≤ 14 dnů, podobně jako se uvádí v pokynech pro léčbu kandidózy močového měchýře a pyelonefritidy u lidí.
Riziko vzniku mykotické infekce močových cest nebylo v této přehledové práci zkoumáno. Asi 17 % koček a 19 % psů trpělo diabetem, což je číslo, které významně převyšuje odhad výskytu diabetu v psí a kočičí populaci. Z hlediska vzniku mykotické infekce je riziková léčba antimikrobiky, přitom velké procento pacientů mělo v anamnéze uvedeno jejich podávání. V některých případech navíc není možné zjistit, zda podávání antimikrobik předcházelo propuknutí mykotické infekce, nebo se jednalo o jejich empirické nasazení před potvrzením mykotické infekce.
Z dostupných dat je tak těžké vyvozovat validní závěry z hlediska prognózy, protože nemocná zvířata často trpěla závažnými komorbiditami, které ji mohly ovlivnit. Výsledek léčby se různí také v závislosti na druhu patogenu. Po terapii často došlo ke klinickému, cytologickému či mikrobiologickému vyléčení, ale někdy k němu došlo i bez ní.
Fungální močové infekce jsou u psů a koček hlášeny zřídka, což komplikuje vývoj léčebných postupů pro jejich management, založených na důkazech. V této přehledové práci byly identifikovány běžně uváděné možnosti terapie a jejich výsledky, chybějí však kontrolované studie. Pro lepší pochopení léčebných přístupů jsou zapotřebí rozsáhlejší a strukturovanější multicentrické observační klinické výzkumy.
(zaru)
Zdroj: Weese J. S., Weese H. E. Treatment of fungal urinary tract disease in dogs and cats: a scoping review. Res Vet Sci 2025 Aug; 192 : 105710, doi: 10.1016/j.rvsc.2025.105710.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
