Jak na trávicí poruchy u pracovních a sportovních psů

Úvod

Velmi významný dopad na zdravotní stav a pohodu pracovních a sportovních psů má stres. Může být metabolický (v důsledku tréninku a zátěže), mentální (v závislosti na prostředí a pracovních podmínkách) a oxidativní. Bez ohledu na svůj původ má nejčastěji gastrointestinální (GI) projevy, jež mohou být i velmi závažné.

Dopady zvýšené zátěže na GIT

Nejčastějšími příznaky postižení gastrointestinálního traktu (GIT) jsou průjem, zvracení a žaludeční vředy. Ve svém důsledku vedou ke ztrátám vody, živin a elektrolytů, čímž snižují výkonnost a v extrémních případech mohou být až život ohrožující.

Endoskopické vyšetření saňových psů po závodech na dlouhou trať odhalilo makroskopicky viditelné žaludeční léze u 50–70 % jedinců. V některých případech byly tyto léze zjištěny i po pouhém 1 dni závodu.

Zvýšenou námahu provází prolongovaná hypertermie, která zvyšuje permeabilitu žaludku a střev. Kvůli tomu je žaludeční sliznice citlivější na působení žaludeční kyseliny, což vede ke vzniku zánětu, erozí a ulcerací. Zvýšená permeabilita střev též vysvětluje vyšší incidenci průjmů.

Příčinou trávicích poruch může být i dieta. Ta musí být velmi kvalitní, aby pokryla zvýšené požadavky organismu na energii. Například sibiřský husky o hmotnosti 25 kg žijící v mírném klimatu potřebuje cca 1200 kcal metabolizovatelné energie (ME) na den, zatímco pokud by se takovýto pes účastnil 1600 km dlouhého závodu Yukon Quest v extrémních podmínkách při teplotách –20 až –50 °C, jeho potřeba energie by převyšovala 9500 kcal ME/den. Pro pokrytí těchto požadavků je strava závodních psů bohatá na tuky. Kapacita trávicího ústrojí však již může být překročena, což vede k maldigesci a malabsorpci.

Významnou roli v patogenezi GI poruch hraje snížení krevního průtoku vnitřními orgány. Důsledky tohoto stavu přetrvávají i dlouho po zátěži, a to z důvodu reperfuzního poškození, které následuje po ischémii a vede k vazomotorickým poruchám a zánětu.

Zvýšená zátěž organismu dále vede k oxidativnímu stresu, poruše integrity buněk a následné buněčné smrti. Antioxidační kapacita organismu je vyčerpána, což podporuje vznik zánětlivých lézí a poškození orgánů.

Prevence

Velmi důležitou roli v prevenci GI poruch hraje správná dieta, která musí být vysoce stravitelná s dostatečným obsahem energie. Důležité je rovněž vhodné načasování jejího podávání, které musí být přizpůsobeno tréninkovému režimu. Jedna třetina krmné dávky má být podána 2−3 hodiny před zátěží. Tak pes nebude hladový, ale bude mít prázdný žaludek. Při prolongované zátěži je vhodné podávat malé „svačinky“ každých 30 až 120 minut. Zbytek krmné dávky se pak doplní maximálně hodinu po skončení zátěže.

Pro prevenci žaludečních vředů je vhodné podávání omeprazolu. Pro saňového psa o hmotnosti 20–30 kg činí jeho dávka 20 mg/den alespoň 30 minut před krmením.

Pro prevenci průjmů lze využít látky na ochranu sliznice, například zeolit či smektit, a prebiotika. Obecně pozitivní vliv na metabolismus mají i rybí olej a omega-3 nenasycené mastné kyseliny s prokázaným protizánětlivým účinkem.

Závěr

Zvýšené nutriční požadavky sportovních a pracovních psů jsou často na hraně, nebo dokonce za hranou únosnosti pro jejich GIT. Přizpůsobení diety a managementu krmení je nezbytným předpokladem pro optimální výkon a prevenci s tím souvisejících zdravotních obtíží.

(kriz)

Zdroj: Yaguiyan-Colliard L., Grandjean D. Digestive issues of working and athletic dogs. Veterinary Focus 2013; 23 (2). Dostupné na: www.researchgate.net/publication/276329207_Digestive_issues_of_working_and_athletic_dogs