Geneticky upravenou prasečí ledvinu dostalo už 5 amerických pacientů s renálním selháním. U 3 z nich se podařilo dosáhnout nezávislosti na dialýze po dobu delší než 8 měsíců, přičemž 1 pacient má stále funkční prasečí ledvinu v těle přes 9 měsíců. U 2 nemocných se následně podařilo úspěšně transplantovat lidskou ledvinu od zemřelého dárce.
Popis případu nejslavnějšího příjemce a držitele světového rekordu v přežití s xenotransplantátem Tima Andrewse byl publikován v časopisu Lancet. Prasečí ledvina mu byla transplantována v lednu 2025 a stabilně fungovala přibližně půl roku. Poté byla pacientovi snížena dávka imunosupresiv z důvodu bakteriální infekce, což vedlo k rozvoji mikrovaskulárního zánětu progredujícího do trombotické mikroangiopatie s následkem selhání štěpu. Prasečí ledvina musela být po 271 dnech explantována, pacient se navrátil k dialýze a za dalších 82 dnů byla provedena úspěšná transplantace ledviny od zemřelého dárce.1, 2
O ptačích mozcích se říká, že jim to zrovna moc nemyslí. Nová studie publikovaná na konci října v časopisu Science však naznačuje, že bychom toto úsloví měli přehodnotit. Zkoumala schopnost vran černých (Corvus corone) rozhodovat podle vizuálního podnětu. Vrány měly klovnout do 1 ze 2 tlačítek podle toho, na kterou stranu se pohyboval shluk bodů mezi náhodně se míhajícími tečkami na obrazovce. Stejný úkol se už desítky let používá jako standardizovaný test u primátů. Dvěma pokusným vranám se to dařilo s průměrně 74% úspěšností za přibližně 235 milisekund, což je asi 2× rychleji, než zvládají primáti.
Další analýza ukázala, že už za přibližně 70 ms po vizuálním podnětu docházelo k aktivaci stovek neuronů v oblasti ptačího mozku označované jako nidopallium caudolaterale, která je analogická prefrontálnímu kortexu primátů. Proč je mozek vran tak rychlý, zůstává otevřenou otázkou. Jednou z možných hypotéz je jeho miniaturní velikost a disproporčně vysoký počet neuronů. Tato vyšší nervová hustota vede ke zkrácení vzdálenosti mezi nervovými buňkami, a tím pádem i k rychlejšímu vedení vzruchů a vyšší rychlosti zpracování informací.3, 4
Psi jsou živočišným druhem s pozoruhodně širokým rozptylem délky dožití. Velká plemena rostou rychleji a umírají dříve (někdy i o 10 let) než jedinci drobných ras. To z nich činí ideální model pro studium stárnutí. Vzhledem k všeobecné oblíbenosti psích společníků je navíc snadné získat o nich rozsáhlá data. Toho využili vědci z Arizonské univerzity, kteří zmapovali methylaci genomu u 894 psů různých plemen.
Ukázalo se, že stárnutí obecně souvisí se ztrátou methylace. Methylové skupiny přitom fungují jako epigenetické značky pro regulaci aktivity genů beze změny jejich sekvence. Ztráta methylace byla obzvláště patrná u transpozonů rodiny LINE1. Tyto repetitivní úseky DNA jsou schopné se v genomu přemísťovat z místa na místo, což může vést k různým poruchám funkce genů. Methylace transpozony udržuje v neaktivním stavu. V průběhu života docházelo ke ztrátě methylace transpozonů napříč psími plemeny, velcí psi však ročně ztráceli průměrně o 31 % více methylových značek než drobná plemena. Zatím není jasné, zda změny methylačních vzorců a související aktivita transpozonů ke stárnutí přímo přispívají, nebo je pouze doprovázejí.5–7
(este)
Zdroje:
1. Riella L. V., Borges T. J., Rosales I. A. et al. Porcine kidney xenotransplantation as a bridge to allotransplantation: a first-in-human study. Lancet 2026 Sep 12; 408 (10559): 1029–1040, doi: 10.1016/S0140-6736(26)01295-X.
2. eGenesis announces clinical update in ongoing expanded access study of EGEN-2784 in patients with kidney failure. eGenesis, 2026 Sep 3. Dostupné na: https://egenesisbio.com/news-media/press-releases/egenesis-announces-clinical-update-in-ongoing-expanded-access-study-of-egen-2784-in-patients-with-kidney-failure
3. Schmidbauer P., Nieder A. Ultrarapid decision-making in an avian brain. Science 2026 Oct 22; 394 (6822): 445–449, doi: 10.1126/science.aed6459.
4. Colombo M., Poutrain-Sorel O. The cognitive power of the avian brain. Science 2026 Oct 22; 394 (6822): 385, doi: 10.1126/science.aem0341.
5. Mariner B. L., McCoy B. M., Greenier A. et al.; Dog Aging Project Consortium. Epigenetic aging and transposon dysregulation reflect size-related lifespan compression in dogs. Science 2026 Oct 8; 394 (6820): eaeb2986, doi: 10.1126/science.aeb2986.
6. Wilcox C. Why big dogs age faster than little ones. ScienceAdviser, 2026 Oct 13. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-why-big-dogs-age-faster-little-ones
7. Ledford H. Big dogs age faster than little ones — rogue ‘jumping genes’ might be to blame. Nature 2026 Oct 22; 658 (8137): 852–853, doi: 10.1038/d41586-026-03199-5.
