Stanovení celkového thyroxinu (T4) představuje základ laboratorní diagnostiky hypertyreózy u koček (FHT). Přesto může být interpretace laboratorních výsledků v některých situacích obtížná a vést k přehlédnutí onemocnění nebo k chybnému stanovení diagnózy. Nabízíme přehled nejčastějších diagnostických pastí a diagnostický postup podle současných doporučení.
U koček s časnou nebo mírnou hypertyreózou (bez souběžných onemocnění) mohou být zpočátku koncentrace celkového T4 v referenčním rozmezí. Rostoucí nádor postupně vylučuje více T4 do krevního oběhu a jeho sérové koncentrace se tak při opakovaném testování o několik týdnů až měsíců později zvýší nad horní hranici referenčního rozmezí.
U koček s mírnou hypertyreózou mohou hladiny celkového T4 v séru kolísat v rámci referenčního intervalu i mimo něj.
Těžká onemocnění nesouvisející se štítnou žlázou mohou koncentraci celkového T4 snížit pod referenční rozmezí i u eutyreoidních koček. Stejný efekt může maskovat rovněž mírnou hypertyreózu, kdy původně zvýšená koncentrace T4 klesne do referenčního intervalu.
Mnozí se domnívají, že klinické hypertyreóze může předcházet prodromální období (označované také jako subklinická hypertyreóza nebo prehypertyreóza). Palpovatelné zvětšení štítné žlázy však samo o sobě diagnózu hypertyreózy nepotvrzuje. U části koček může předcházet rozvoji onemocnění, jiné ovšem zůstávají dlouhodobě eutyreoidní.
Falešně pozitivní výsledky (tj. zvýšená koncentrace T4 u kočky, která netrpí hypertyreózou) jsou relativně vzácné, ale v praxi se s nimi veterinární lékaři setkávají stále častěji. Jedním z důvodů je pravděpodobně širší využívání stanovení T4 v rámci geriatrických screeningových programů. S rostoucím počtem vyšetřených klinicky zdravých koček přibývá i případů, kdy je zjištěna izolovaně zvýšená hodnota T4, která sama o sobě ještě diagnózu hypertyreózy nepotvrzuje. Pokud laboratorní nález neodpovídá klinickému obrazu, výsledek T4 je vhodné ověřit v referenční laboratoři využívající jinou analytickou metodu, například radioimunoanalýzu (RIA) nebo chemiluminiscenční imunoanalýzu (CEIA). Pokud existují jakékoliv pochybnosti ohledně diagnózy, je třeba zvážit i scintigrafii štítné žlázy.
Obr. Algoritmus diagnostického přístupu ke kočce se suspektní FHT2
Pokud in-house vyšetření ukáže nečekaně zvýšenou hodnotu T4, je vhodné potvrdit nález v referenční laboratoři, zejména pokud neodpovídá klinickému obrazu.
Hodnota T4 v horní části referenčního intervalu v kombinaci se zvýšenou hladinou volného thyroxinu (fT4) podporuje diagnózu hypertyreózy. Jestliže jsou hodnoty T4 i fT4 v referenčním rozmezí, měla by být kočka vyšetřena na onemocnění nesouvisející se štítnou žlázou.
Pokud není zjištěno žádné souběžné onemocnění a podezření na FHT trvá, lze doplnit supresní test s trijodtyroninem (T3), současné stanovení sérové koncentrace tyreotropního hormonu (TSH), T4 a fT4, případně scintigrafii štítné žlázy.
Častá onemocnění s příznaky podobnými FHT (polydipsie, polyurie, úbytek hmotnosti navzdory dobré chuti k jídlu):
U koček s nejednoznačným klinickým obrazem nebo s izolovaně zvýšenou koncentrací T4 může být před definitivním terapeutickým rozhodnutím přínosné doplnit stanovení TSH (v kombinaci s T4 a fT4), zejména pokud je zvažována definitivní léčba radiojódem.
Mezi časté komorbidity spojené s FHT patří:
Všechny dostupné léčebné metody hypertyreózy jsou spojené s určitými riziky, a proto je správné stanovení diagnózy zásadní. Pokud laboratorní nález neodpovídá klinickému obrazu, je vhodné výsledek ověřit a diagnózu potvrdit dalším vyšetřením. Jednorázově zvýšená koncentrace T4 bez odpovídajících klinických příznaků by nikdy neměla být jediným důvodem k zahájení léčby hypertyreózy.
(kata)
Zdroje:
1. Feline hyperthyroidism categorical approach to diagnosis based on clinical presentation. AAHA, 2023. Dostupné na: www.aaha.org/resources/2023-aaha-selected-endocrinopathies-of-dogs-and-cats-guidelines/categorical-approach-to-diagnosis-based-on-clinical-presentation-4
2. Peterson M. E. More than just T4: diagnostic testing for hyperthyroidism in cats. J Feline Med Surg 2013; 15 (9): 765−777, doi: 10.1177/1098612X13500426.
