Justiniánský mor, jenž v 6. století zdecimoval Byzantskou říši, byl po dlouhou dobu nejstarší zdokumentovanou epidemií, při níž se bakterie Yersinia pestis šířila mezilidským přenosem. Studie nedávno publikovaná v časopisu Nature nyní posunula původ moru o 5 tisíc let nazpět. Genomové sekvenování skupin lovců a sběračů pohřbených kolem jezera Bajkal v období před 5500–4850 lety odhalilo přítomnost Y. pestis v téměř 40 % vzorků, což je vyšší poměr než u středověkých morových jam. Radiouhlíkové datování upřesnilo, že tito lidé zahynuli ve dvou oddělených vlnách v rozmezí několika století. Mnoho z nich bylo pokrevně příbuzných, což naznačuje masové umírání.
Genetická analýza přítomné Y. pestis ukázala vzdálené příbuzenství se středověkým původcem „černé smrti“, která zabila přibližně každého třetího Evropana. Ačkoliv pravěká varianta postrádala gen umožňující přenos bleším kousnutím, očividně byla značně virulentní. Vědci předpokládají, že nejpravděpodobnějším přenašečem morových bakterií byl svišť tarbagan (Marmota sibirica), který je rezervoárem Y. pestis v okolí jezera Bajkal dodnes.1, 2
Americká společnost Colossal Biosciences, která vyvíjí technologie pro znovuzrození vyhynulých druhů, oznámila, že se jí podařilo připravit syntetické vejce a úspěšně v něm odchovat 26 kuřat. Vejce sestává ze semipermeabilní silikonové membrány ukotvené v pevném hexagonálním košíčku z 3D tiskárny.
Předchozí systémy pro inkubaci ptačích embryí mimo vejce se potýkaly především s neefektivním okysličováním. Pro úspěšný odchov tak byla nutná suplementace kyslíkem, která však může vést k poškození DNA a dalším problémům. Nově vyvinuté umělé vejce využívá pasivní difuze z okolního prostředí a jeho membrána je schopná stejně efektivní výměny plynů jako skořápka přirozených vajíček, zatímco udržuje vnitřní vlhkost a brání kontaminaci. Velké průhledné okénko na vrcholu košíčku navíc umožňuje neinvazivně pozorovat vývoj zárodku.
Výzkumníci plánují další škálování umělých vajec pro odchov větších ptáků, například pštrosů. Jejich konečným cílem je oživení novozélandského obřího ptáka moa, jenž dorůstal velikosti až 3 metrů a jeho vejce měla velikost ragbyového míče.3, 4
Singapurským vědcům se podařilo izolovat fotosyntetické organely ze špenátu a transplantovat je do očních buněk živých myší, kde přeměňovaly světlo na zdroje energie a zmírňovaly zánět. Bionanotechnologové se inspirovali schopností mořského měkkýše Elysia crispata „krást“ chloroplasty řasám, aby byl schopný díky fotosyntéze přežít několik měsíců bez potravy. Výzkumníci proto izolovali chloroplasty z listů špenátu setého a jejich tylakoidy (membránové struktury, v nichž probíhá fotosyntetická reakce) zapouzdřili do nanočástic nazvaných přiléhavě LEAF (light-reaction enriched thylakoid NADPH-foundry). Savčí tkáňové kultury byly schopné nanočástice rychle internalizovat a poté pomocí nich několik hodin produkovat přenašeče energie, molekuly ATP a NADPH. Následující anabolické procesy, tedy syntézu glukózy, nanočástice nepodporují.
Vědci se následně rozhodli otestovat praktický užitek LEAF a soustředili se při tom na schopnost NADPH neutralizovat reaktivní kyslíkové radikály (ROS), jež jsou známým spouštěčem zánětlivých pochodů. Aplikovali proto LEAF ve formě očních kapek myšímu modelu syndromu suchého oka. Ukázalo se, že kapičky zklidňovaly myší oči a neutralizovaly ROS v buňkách rohovky i jejího okolí. Výzkumný tým nyní pracuje na přenosu technologie směrem k lidem a plánuje provést klinickou studii s pacienty se syndromem suchého oka.5, 6
Dříve se myslelo, že pálení žihadla blanokřídlého hmyzu je způsobeno převážně kyselinou mravenčí, která byla objevena v jedu lesních mravenců na konci 17. století. Od té doby však byla popsána plejáda různých toxinů specifických pro tento hmyzí řád. V řadě případů jde o peptidy, například prozánětlivý mellitin včelího jedu nebo poneratoxin zodpovědný za mučivou bolest po štípnutí amazonským mravencem Paraponera clavata.
Dosud se každopádně zdálo, že mravenci z čeledi Formicidae spoléhají téměř výhradně na kyselinu mravenčí. Když ale němečtí biologové porovnali genomy 8 různých podrodů mravenčího rodu Camponotus, objevili přes 30 různých jedových peptidů, které nazvali formicitoxiny. Následná genetická analýza odhalila jejich přítomnost v nejméně 20 dalších mravenčích rodech. Některé z formicitoxinů vykazovaly velmi silné antifungální účinky, což by mohlo vysvětlit, proč tito mravenci stříkají jed na své larvy. Jiné z peptidů měly antimikrobiální efekt. To je obzvláště zajímavé vzhledem k tomu, že mravenci rodu Camponotus běžně konzumují vlastní jed, aby ovlivnili svou střevní mikrobiotu.
Zdá se tedy, že mravenci by mohli být významným zdrojem bioaktivních peptidů s potenciálními terapeutickými vlastnostmi.7, 8
(este)
Zdroje:
1. Macleod R., Seersholm F. V., De Sanctis B. et al. Lethal plague outbreaks in Lake Baikal hunter-gatherers 5,500 years ago. Nature 2026 Jun 17; 654 (8119): 697–705, doi: 10.1038/s41586-026-10540-5.
2. Curry A. The earliest plague epidemics may have been caused by marmots. Science 2026 Jun 17. Dostupné na: www.science.org/content/article/earliest-plague-epidemics-may-have-been-caused-marmots
3. Artificial egg hatches 26 chickens in breakthrough step toward dodo and moa de-extinction. Colossal Biosciences, 2026 May 19. Dostupné na: https://colossal.com/colossal-biosciences-artificial-egg-dodo-moa
4. Callaway E. Could this synthetic egg bring back extinct birds? Researchers urge caution. Nature 2026 May; 653 (8116): 994, doi: 10.1038/d41586-026-01535-3.
5. Xing K., Yan Y., Zhu Z. et al. Transplanting light-dependent reactions for mammalian eye photosynthesis. Cell 2026 Jul 9; 189 (14): 4396–4414.e32, doi: 10.1016/j.cell.2026.04.034.
6. Mullard A. Mouse eyes photosynthesize after plant-to-animal transplant. Nature 2026 May 15, doi: 10.1038/d41586-026-01559-9 [Epub ahead of print].
7. Koch L., Andreotti S., Schubert M. et al. Beyond formic acid: peptides in carpenter ant venoms aid in disease protection. Sci Adv 2026 May 15; 12 (20): eaed4078, doi: 10.1126/sciadv.aed4078.
8. Jacobs P. ‘Arsenal’ of peptides discovered in carpenter ant venom. Science, 2026 May 15. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-bigger-wetter-storms-are-drying-out-land#arsenal-of
