Cílem prezentované studie bylo zjistit, zda se signifikantně liší agresivní chování psů obou pohlaví vůči členům rodiny, cizím lidem a vůči psům po gonadektomii provedené v různém věku ve srovnání s intaktními jedinci. Jedná se o zatím největší studii zkoumající, jak gonadektomie provedená u různých věkových kategorií ovlivňuje agresivní chování psů.
Agresivita psů je nejčastějším důvodem, proč se lidé vzdávají psa, a bývá i častým důvodem k eutanazii psů. Gonadektomie je stále široce používanou metodou léčby a prevence problémů s chováním, včetně agresivního chování psů.
Soubor dat k analýze byl získán pomocí standardizovaného dotazníku pro výzkum chování psů (C-BARQ – Canine Behavioral Assessment Research Questionnaire) vyplněného majiteli 15 370 psů v období 2004–2011. Data byla zpracována multivariační analýzou se dvěma modely logistické regrese. Dotazníky s neúplnými daty a s údaji psů kastrovaných z důvodu agresivního chování nebo ve věku nižším než 6 týdnů byly vyřazeny. Konečné regresní analýzy byly provedeny u 13 795 (89,7 %) psů pro agresivní chování ke známým lidem, u 13 498 (87,8 %) psů pro agresivní chování vůči cizím osobám a u 13 237 (86,1 %) psů pro agresivní chování vůči jiným psům.
Korelace mezi gonadektomií a agresivním chováním byla zvažována v několika samostatných analýzách. V každé analýze byl zjištěn výsledek u agresivního chování vůči známým lidem, vůči cizincům a vůči ostatním psům. Hlavní sledovanou nezávislou proměnnou ve vztahu k agresivitě byla gonadektomie. Hodnocena byla dichotomicky (ano/ne) a polytomicky, tzn. věk při gonadektomii 6 týdnů až 6 měsíců (štěně), 7–12 měsíců (juvenilní jedinec), 13–18 měsíců (adolescent), více než 18 měsíců (dospělec) nebo bez gonadektomie.
Psí agrese se projevuje chováním, které se může pohybovat v rozsahu od hlídání si potravy, věcí apod. přes hrozby nebo pokusy o pokousání až po pokousání. Agresivní chování bylo definováno dvěma způsoby – pomocí průměrného skóre pro všechny otázky na C-BARQ pro agresivní chování (rozsah 0–4) a srovnáním psů bez agresivního chování (všechny otázky odpovídaly 0) a psů s mírnou nebo těžkou agresí (alespoň jedno skóre 2, 3 nebo 4). Údaje pro intaktní psy byly porovnány s údaji jedinců po gonadektomii provedené v uvedených věkových kategoriích.
V logistickém regresním modelu, který byl upraven pro všechny proměnné, neexistovala žádná významná souvislost mezi agresivním chováním vůči známým lidem, cizincům či jiným psům a tím, zda byla provedena gonadektomie, nebo věkem psa v době gonadektomie.
V logistickém regresním modelu upraveném pro významné expoziční proměnné vyšla u jedinců s gonadektomií provedenou ve věku 7–12 měsíců statisticky vyšší pravděpodobnost, že projeví agresivitu vůči cizím osobám. Gonadektomie v jiných věkových kategoriích neměla vliv na agresivitu vůči cizím osobám. Jedinci po gonadektomii v jakémkoliv věku nevykazovali vyšší agresivitu vůči známým lidem ani jiným psům.
Agresivitu psa ovlivňuje řada faktorů – jak environmentálních, tak i genetických. Gonadektomie ani věk v době gonadektomie nevykazovaly souvislost s agresí vůči známým lidem či psům. V porovnání s intaktními psy však došlo k nízkému, ale signifikantnímu zvýšení pravděpodobnosti mírné nebo těžké agrese vůči cizincům u psů s gonadektomií. Tento výsledek byl ovšem spojen výhradně s gonadektomií ve věku 7–12 měsíců.
Tato rozsáhlá a komplexní studie o vztazích mezi gonadektomií a agresivním chováním u psů ukazuje, že zvážíme-li řadu faktorů ovlivňujících agresivní chování, neexistuje žádný důkaz, že gonadektomie v jakémkoli věku mění agresivní chování vůči známým lidem nebo psům, a existuje pouze minimální nárůst agrese vůči cizincům. Je obtížné vysvětlit, proč tato analýza prokázala signifikantní nárůst agresivity vůči cizincům u psů s gonadektomií provedenou mezi 7 a 12 měsíci věku. Je možné, že se jedná o chybu typu I nebo falešně pozitivní výsledek následkem použití dvou různých modelů. Existuje však také možnost, že zkušenost s gonadektomií v tomto věku vytváří dlouhodobou strachovou reakci vůči cizincům.
Výsledky této i dalších studií ukazují, že neexistuje jedna příčina ovlivňující agresivní chování psů, ale je zde mnoho environmentálních a genetických faktorů, jež k agresivitě přispívají. Je zřejmé, že gonadektomie nevede k předvídatelnému poklesu agresivního chování napříč všemi psy a fenami, ačkoliv u některých může být účinná. Proto by mělo být o gonadektomii rozhodnuto vždy individuálně s ohledem na konkrétního jedince a po posouzení environmentálních a genetických vlivů.
Řada studií z nedávné doby navíc přináší nové údaje týkající se zdravotních rizik gonadektomie. Zákrok významně zvyšuje riziko rozvoje mnoha různých závažných forem nádorového bujení, včetně hemangiosarkomu, mastocytomu, karcinomu prostaty, osteosarkomu a lymfomu/lymfosarkomu, spolu s vývojem těchto nádorů v mladším věku. Kromě toho mají psi po gonadektomii zvýšené riziko řady ortopedických onemocnění, včetně insuficience zkřížených vazů, dysplazie kyčelního kloubu a patelární luxace. Také u nich existuje riziko projevu řady autoimunitních onemocnění.
(rej)
Zdroj: Farhoody P., Mallawaarachchi I., Tarwater P. M. et al. Aggression toward familiar people, strangers, and conspecifics in gonadectomized and intact dogs. Front Vet Sci 2018 Feb 26; 5 : 18, doi: 10.3389/fvets.2018.00018.
