Cílem prezentované retrospektivní studie bylo posoudit vztah mezi infekčním zatížením virem felinního kaliciviru (FCV) a závažností chronické gingivostomatitidy (CGS, kaudální stomatitida) před extrakcemi zubů (první část studie) a po nich (část druhá). Autoři vycházeli z hypotézy, že kočky s vyšším zatížením FCV budou mít také závažnější léze a že vyšší virové zatížení bude v negativním vztahu s výsledky léčby. Dále byl studován výsledek terapie po extrakci zubů a vliv předoperační závažnosti lézí na výsledek léčby.
Chronická gingivostomatitida koček bývá v praxi obtížně zvladatelným onemocněním; samotná medikamentózní terapie často nestačí nebo vede jen k přechodnému zlepšení. Extrakce zubů je v současné době přijímanou standardní péčí. Vysoce suspektní příčinou CGS je infekce felinním kalicivirem.
Do studie byly zařazeny 104 kočky s CGS splňující následující podmínky: trpěly kaudální stomatitidou (přítomnost kaudální stomatitidy odlišuje CGS od stomatitidy koček z jiných příčin), byly pozitivně testovány na přítomnost FCV metodou PCR (vzorkem byl orofaryngeální výtěr) a před zahájením sledování jim nebyly provedeny zubní extrakce. Jedinci se souběžným dalším onemocněním (např. orální tumor, organické nebo metabolické onemocnění) byli ze studie vyloučeni. Pro vyhodnocení vztahů mezi sledovanými parametry byla použita multivariační statistická analýza.
Z celkového počtu 104 koček bylo 56 opětovně vyšetřeno při další návštěvě pracoviště a mohlo tak být zařazeno i do druhé části studie. Shromážděná data vycházela ze záznamů pacientů a zahrnovala anamnézu, výsledky virologických testů, rozsah a závažnost orálních lézí, rozsah extrakce zubů. Extrakce zubů byla prováděna individuálně v různém rozsahu. Byla buď totální (3 kočky), subtotální (47 koček), jež zahrnovala nejméně všechny premoláry a moláry, nebo parciální (6 koček), při které byly extrahovány jen vybrané zuby. Jednalo se o zuby spojené s ulcerativní gingivitidou stejně jako alveolární a/nebo bukální stomatitidou, periodontitidou a zuby postižené zubní resorpcí či pulpální patologií.
Anamnéza, předoperační terapie a závažnost skóre kaudální a alveolární stomatitidy nebyly signifikantně spojeny se zatížením FCV (p > 0,05). Přítomnost ulcerací na jazyku významně korelovala se zatížením FCV (p = 0,0325), kočky s vysokým zatížením FCV měly větší riziko výskytu lingválních ulcerací. Zátěž FCV ani závažnost kaudální stomatitidy neovlivnila dobu potřebnou k uzdravení.
Klinického uzdravení, což znamenalo úplné vymizení orálních lézí a bolesti (32,1 %) nebo velmi významné zlepšení stavu (19,6 %), bylo dosaženo u 51,8 % koček během 38 dnů. Současně 60,7 % majitelů považovalo své kočky za vyléčené (41,1 %) nebo hodnotilo stav jako výrazně zlepšený (19,6 %).
V době ukončení druhé části studie bylo 33,9 % pacientů bez jakékoliv medikace, 16,1 % bylo léčeno pouze lokálně (chlorhexidin gel) a u 50 % probíhala různá systémová terapie samostatně nebo v kombinaci (interferon omega, nesteroidní antiflogistika, antibiotika, steroidy a/nebo cyklosporin).
Nebyl potvrzen vliv rozsahu extrakce zubů na klinický výsledek (p > 0,05).
Výsledky této studie nepotvrzují hypotézu, že zátěž FCV koreluje se závažností orálních lézí a s výsledkem léčby po extrakci zubů. Byl potvrzen příznivý vliv extrakce zubů na klinický výsledek. Zatížení FCV a závažnost kaudální stomatitidy nekorelovala s délkou terapie nebo s časem potřebným k dosažení zlepšení. Nicméně kočky s méně závažnou alveolární / bukální stomatitidou se zlepšily signifikantně rychleji.
(rej)
Zdroj: Druet I., Hennet P. Relationship between feline calicivirus load, oral lesions, and outcome in feline chronic gingivostomatitis (caudal stomatitis): retrospective study in 104 cats. Front Vet Sci 2017; 4: 209, doi: 10.3389/fvets.2017.00209.
