Se stále obvyklejším výskytem vln veder se pojí řada zdravotních rizik. Mezi ta méně zjevná patří snížení kognitivních schopností. Podle americké analýzy dat od 10 milionů studentů, kteří museli opakovat standardizované testy PSAT (Preliminary Scholastic Aptitude Test), se u žáků navštěvujících školy bez klimatizace projevil každý nárůst průměrné teploty o 1 °F (0,56 °C) v předchozím školním roce 1% zhoršením výsledků v testech.1
Hloupnutí z horka se nevyhýbá ani zvířatům. Zhoršené kognitivní schopnosti v horkém počasí byly pozorovány u zpěvných ptáků, například timálií stračích nebo zebřiček pestrých. Myši se v horku pomaleji učí procházet bludištěm a zapomínají předměty, které viděly předchozí den. S bludištěm mají po několikadenním pobytu v teplejší vodě potíže akvarijní rybičky živorodky pestré. Kognitivní schopnosti v horku ztrácejí i opylovači. Většina testovaných čmeláků neměla problém naučit se rozpoznávat cukrový roztok obarvený namodro od hořkého chininového roztoku žluté barvy při teplotě 25 °C, ale při 32 °C to zvládla sotva polovina. Dlouhotrvající vedra tak neohrožují zemědělství jen vlivem sucha, ale i nepřímo prostřednictvím behaviorálních efektů.2
Studie vědců z Pensylvánské a Stanfordovy univerzity ukázala, že bakterie Parabacteroides goldsteinii, která ve větším množství kolonizuje střevo starších myší, způsobuje kognitivní deficit. Výzkumníci provedli sérii elegantních experimentů, během nichž změnili složení střevní mikrobioty mladších myší, ať už přímou fekální transplantací nebo kontaktem se starými zvířaty ve společném kotci. U myšek se „starým“ mikrobiomem pak konzistentně pozorovali poruchy krátkodobé paměti. Následná analýza identifikovala jako původce tohoto jevu právě P. goldsteinii.
Odhalen byl i pravděpodobný mechanismus – velké množství produkovaných mastných kyselin se středním řetězcem. Ty jsou součástí bakteriální membrány P. goldsteinii a spouštějí imunitní odpověď makrofágů, které následně vylučují prozánětlivé molekuly, jež potlačují signalizaci bloudivého nervu − klíčového spojení mezi mozkem a vnitřními orgány. Dochází k poruše aferentních neuronů n. vagus, oslabení interoceptivních signálů v mozku a zhoršení funkce hippokampu, což vede ke kognitivnímu úpadku. Pokud se potvrdí, že funkce signálního okruhu mozek – střevo je analogicky ovlivněna i u lidí, bylo by možné cílit na kognitivní schopnosti ve stáří skrze výživu a ovlivnění střevní mikrobioty.3, 4
Neurovědci z Lékařského ústavu Howarda Hughese (HHMI) stejně jako všichni jejich kolegové předpokládali, že pro učení laboratorních myší, používaných jako modely pro behaviorální studie, je klíčový dostatečný počet opakování úkolu a konzistentní odměňování. Když se však rozhodli vyzkoušet, jakou roli v procesu učení hraje velikost odměny, dočkali se překvapení.
Žíznivé myši, které za odměnu dostaly velkou porci vody, se učily mnohem rychleji než jejich kolegyně odměněné malým douškem. Namísto týdny trvajícího učení s tisíci malých odměn byly myšky schopny zadaný úkol zvládnout po 1 dni s méně než 10 velkými odměnami. Zajímavé bylo, že velké odměny stíraly individuální rozdíly mezi zvířaty – všechna úkol zvládla za několik dnů, zatímco za normálních okolností to některé myši trvá týden, a jiným dokonce měsíc i déle.
Zobrazovací techniky ukázaly, že větší odměny vyvolávají větší nárůst hladiny dopaminu a dopaminová signální dráha navíc zůstává déle aktivní. To zvířatům pomáhá lépe se soustředit a víc se naučit během každého jednotlivého pokusu. Když výzkumníci uměle podpořili dopaminovou signalizaci po podání malé odměny, myši se také učily rychleji. Větší odměny by tak mohly vědcům usnadnit studium učení dovedností. Možná se jim podaří naučit myši mnohem složitější úkoly, než se dosud považovalo za možné.5, 6
Bioinženýři ze Stanfordovy univerzity se dlouhodobě zabývají zkoumáním imunitního systému ploštěnky Schmidtea mediterranea − červa schopného velmi účinné regenerace. Nedávno poprvé pozorovali a popsali ruptoblasty, což jsou buňky imunitního systému schopné vybuchovat a při tom zaplavit své okolí směsí potentních toxinů. Tento proces buněčné smrti, tzv. ruptóza, je spouštěn aktivinem − široce studovaným hormonem spojeným s buněčnou diferenciací a imunitní signalizací. Jakmile ruptoblast detekuje aktivin, dochází k rychlé akumulaci kalcia podél cytoskeletu, což vytvoří silný gradient vápenatých iontů mezi vnitřním a vnějším prostředím. Následkem je exploze ruptoblastu do 2 minut od zachycení aktivinového signálu.
In vitro je buňka, jež podlehne ruptóze, schopna zabít až 70 jiných buněk v blízkém okolí, a to bakteriálních, ploštěnčích i savčích, včetně lidských. Vražedný toxin zatím nebyl identifikován, ale zdá se, že jde o protein střední velikosti. Vědcům se podařilo najít genetické známky přítomnosti ruptoblastů také u dalších dvojstranně souměrných živočichů, například kroužkovců, mezi které řadíme i žížaly. Zdá se, že ruptoblasty jsou evolučně velmi staré a konzervované. Autoři studie se domnívají, že ploštěnky a další živočichové s vysokou schopností regenerace ruptoblasty tolerují prostě proto, že si takový mechanismus mohou dovolit. Pro jejich organismus totiž není problém rychle opravit nastalé škody následnou masivní tvorbou nových buněk.7, 8
(este)
Zdroje:
1. Park R. J., Goodman J., Hurwitz M., Smith J. Heat and learning. American Economic Journal: Economic Policy 2020; 12 (2): 306–339, doi: 10.1257/pol.20180612.
2. Zaraska M. They call it stupid hot for a reason: heat muddles animal brains. Knowable Magazine, 2026 May 19. Dostupné na: https://knowablemagazine.org/content/article/living-world/2026/heat-waves-scramble-animal-minds-trigger-aggression
3. Chen E. Memory loss is fuelled by gut microbes in ageing mice. Nature2026 Mar; 651 (8106): 567–568, doi: 10.1038/d41586-026-00768-6.
4. Cox T. O., Devason A. S., de Araujo A. et al. Intestinal interoceptive dysfunction drives age-associated cognitive decline. Nature2026 Apr; 652 (8109): 442−450, doi: 10.1038/s41586-026-10191-6.
5. Gong S., Martell A., Dudman J. T., Coddington L. T. Reward magnitude determines reinforcement learning efficiency. Science 2026 May 21; 392 (6800): eaeb0813, doi: 10.1126/science.aeb0813.
6. The bigger the reward, the faster we learn. Howard Hughes Medical Institute, 2026 May 21. Dostupné na: www.hhmi.org/news/bigger-rewards-speed-up-learning-dopamine-study
7. Heidt A. Bang! Exploding immune cells splatter potent toxins everywhere. Nature 2026 Jun 2; 654 (8118): 310, doi: 10.1038/d41586-026-01766-4.
8. Chai C., Sultan E., Sarkar S. R. et al. Explosive cytotoxicity of ruptoblasts bridges hormone surveillance and immune defense. Cell 2026 Jun 2: S0092-8674(26)00567-2, doi: 10.1016/j.cell.2026.05.008 [Epub ahead of print].
