Prospektivní studie prováděná v podmínkách reálné veterinární klinické praxe hodnotila analgetickou účinnost nesteroidního protizánětlivého léčiva, lokálního anestetika a jejich kombinace při ošetření parodontu u psů. Určitou úlevu od bolesti přinesly obě monoterapie, nejlepšího účinku však bylo dle očekávání dosaženo jejich kombinací.
Ošetření parodontu patří mezi velmi bolestivé zásahy v dutině ústní. Ideální je proto před zahájením zákroku prováděného v celkové anestezii podat preventivní analgetickou terapii a zvolit multimodální přístup, tedy volit kombinaci léčiv s odlišnými mechanismy účinku, které zasáhnou v různých místech dráhy bolesti. K dispozici jsou opioidní analgetika, nesteroidní protizánětlivá léčiva (NSAIDs) a lokální anestetika. Prezentovaná studie hodnotila použití karprofenu ze skupiny NSAIDs, lokálního anestetika bupivakainu a jejich kombinace.
Do prospektivní studie bylo zařazeno 45 psů s plánovaným ošetřením parodontu. Randomizováni byli do 3 skupin: skupině C byl podán karprofen 4 mg/kg s. c. 30 min před celkovou anestezií, skupině B byla po dosažení celkové anestezie provedena intraorálně injekčně podaným bupivakainem (v dávce 1 mg/kg) bilaterální blokáda n. maxillaris a n. alveolaris inferior a skupině CB byla aplikována obě léčiva.
Ke zhodnocení analgetické účinnosti byla využita vizuální analogová škála (VAS) a Melbournské skóre bolesti (UMPS). Obě metody jsou založeny na pozorování chování zvířete, UMPS navíc doplňuje měření fyziologických funkcí, jako je např. tepová a dechová frekvence. Dále byly odebrány vzorky krve a stanovena koncentrace glukózy a kortizolu. Pozorování a odběry byly provedeny v době 30 min před podáním analgetik (dále „před zákrokem“) a 2 hod. po probuzení z celkové anestezie (dále „po zákroku“).
Skupina CB měla signifikantně nižší skóre UMPS po zákroku ve srovnání se stavem před zákrokem (p = 0,001). Po zákroku dosáhla skupina CB nižších hodnot UMPS i VAS než skupina C a B (UMPS p = 0,004, resp. 0,048; VAS p = 0,004, resp. 0,011). Při hodnocení VAS dosáhly jak skupina C, tak i B vyšších hodnot po zákroku ve srovnání se stavem před zákrokem (p = 0,007, resp. 0,027) a u těchto skupin byla nalezena také zvýšená plazmatická koncentrace glukózy (p = 0,029, resp. 0,030). Koncentrace kortizolu byly ve všech třech skupinách obdobné.
Karprofen i bupivakain v monoterapii navozují po ošetření parodontu dostatečnou časnou analgezii. Jejich kombinace však dosahuje podstatně vyšší analgetické účinnosti a může tak přispět k lepšímu zotavení ošetřovaného zvířete. Trvání úlevy od bolesti se u této kombinace odhaduje na 3–9 hod. v závislosti na typu dentálního zákroku.
(jam)
Zdroje:
1. Raušer P., Janalík P., Klimešová M. et al. Early pain management after periodontal treatment in dogs – comparison of single and combined analgesic protocols. Acta Vet Brno 2015; 84: 305–311, doi: 10.2754/avb201584030305.
2. Hansen B. D. Assessment of pain in dogs: veterinary clinical studies. ILAR J 2003; 44 (3): 197−205, doi: 10.1093/ilar.44.3.197.
