Chronické enteropatie u psů mohou být efektivně zvládány dietou, čímž je možné se vyhnout některým nežádoucím efektům vyvolaným dlouhodobou léčbou antimikrobiky a imunomodulační terapií.
Před zahájením cílené nutriční a medikamentózní terapie je nezbytné stanovit diagnózu a zjistit příčinu chronické enteropatie. Součástí anamnézy jsou detailní informace týkající se krmení pacienta. Jedná se o informace o typu a značce krmiva, jeho příchuti, dále o podávaných pamlscích, doplňcích krmiva, ochucených lécích a také o používaných zubních pastách.
Studie ukázaly, že nejčastější formou chronické enteropatie je enteropatie reagující na dietu, a to až u 50−65 % psů, zbývající podíl představují enteropatie reagující na imunosupresivní terapii, enteropatie reagující na podávání antibiotik a neresponzivní enteropatie.
Primárním cílem při stanovení diagnózy je vyloučení systémových, infekčních a neoplastických onemocnění, která jsou klinicky neodlišitelná od chronické enteropatie reagující na dietu a vyžadují specifickou léčbu. Definitivní diagnóza může být potvrzena cíleným vyšetřením například s využitím zobrazovacích metod, testování trusu, molekulární diagnostiky a biopsie.
Prvním krokem k tomu, aby byla pro léčbu chronické enteropatie vybraná vhodná dieta, je zorientovat se v množství jejich různých typů, protože každá kategorie se hodí pro jiné specifické onemocnění.
Nejčastěji používané komerční diety lze rozdělit následovně:
Mnohé diety, které jsou k dispozici na trhu, kombinují současně několik požadavků − například dieta obsahující hydrolyzovaný protein může mít současně nízký obsah tuku, což může být z pohledu veterinárního lékaře užitečné. Při podávání diet je však třeba mít na paměti, že nutriční profil krmiva se může v průběhu času měnit, a proto se doporučuje nejméně 1× ročně zkontrolovat jeho složení. V případě, že je pacientovi připravovaná domácí strava, je vhodné její složení konzultovat, aby nedošlo k nutriční dysbalanci, a v některých případech (např. malnutrice) je také vhodné doplnit vitamin B12.
Diety, jež nejsou na předpis, nejsou jako alternativa k veterinárním dietám akceptovatelné, a to z důvodu možné křížové kontaminace antigeny a faktu, že uváděné složení nemusí obsahovat všechny ingredience.
Až dvě třetiny psů se zánětlivým onemocněním střeva reagují na systematické podávaní diety. Takové případy jsou označovány jako průjem reagující na podávání diety a aktuálně publikovaná data ukazují, že první volbou u těchto pacientů by měla být dietní opatření se zařazením hydrolyzované diety nebo diety s omezeným množstvím složek.
V těchto dietách je antigen buď úplně eliminován, nebo je jeho množství v gastrointestinálním traktu omezeno. Ideální je vybrat dietu s 1 karbohydrátem a 1 proteinem − a obě tyto složky by měly být pro pacienta nové.
Alergie na krmivo jsou oproti intoleranci krmiva pravděpodobně méně časté. Antigenní mohou být především hovězí maso, mléčné výrobky a pšenice.
V případě podezření na alergii je při výběru krmiva potřeba zvážit, zda obsahuje nový zdroj proteinu nebo hydrolyzovaný protein. U případů, kde je vysoké podezření na alergii, by dietní opatření měla trvat 8 týdnů.
U enteropatií se ztrátou proteinu se obvykle podává dieta se sníženým množstvím tuku. Výsledky výzkumu prokázaly, že tuk v krmivu zvyšuje průtok lymfy, což může zvýšit ztrátu proteinu a zhoršit průběh onemocnění. Studie provedená u jorkširských teriérů trpících enteropatií se ztrátou proteinů ukázala, že toto onemocnění lze zvládnout pouze dietou s nízkým obsahem tuku, ať už se jednalo o domácí či komerční dietu.
U chronické kolitidy jsou používány různé dietní strategie. Na základě výsledků studií lze shrnout, že klinická odezva u pacientů s chronickou kolitidou byla na domácí dietu, lehce stravitelnou dietu, dietu s omezeným množstvím složek, dietu s nízkým obsahem tuku a dietu s vysokým obsahem vlákniny.
Jako nejvhodnější možnosti první volby se ve studiích ukázaly diety s přídavkem vlákniny a diety s obsahem nové složky anebo diety s omezeným množstvím složek. Vláknina může pomoci zlepšit absorpci tekutiny v tlustém střevě a prostřednictvím metabolismu střevní mikroflóry působit protizánětlivě a udržovat funkci střevní bariéry.
Chronická enteropatie může být u psů mnohokrát úspěšně zvládnutá dietou a tímto způsobem se lze vyhnout nežádoucím účinkům vyvolaným dlouhodobým podáváním antibiotik nebo imunomodulační terapie. Proto je důležité se v průběhu plánování léčebného postupu zaměřit právě na krmivo.
Každého pacienta je třeba posuzovat tak, aby dieta byla zvolena podle jeho individuálních potřeb a s ohledem na aktuální literární poznatky. V případech, kdy pacient nereaguje na první dietu, může být nutné vyzkoušet několik diet. Dlouhodobý management chronické enteropatie s úpravou diety a řádným monitorováním může vést k částečnému nebo i kompletnímu ústupu klinických příznaků.
(zaru)
Zdroje:
1. Villaverde C. Gastrointestinal problems and latest thinking in pets. VetTimes, 2024 Mar 12. Dostupné na: https://staging.vettimes.com/news/vets/small-animal-vets/gastrointestinal-problems-and-latest-thinking-in-pets
2. Prantil L. Nutritional management of canine chronic enteropathy. Improve Veterinary Practice, 2023 Apr 12. Dostupné na: www.veterinary-practice.com/article/nutritional-management-canine-chronic-enteropathy
3. Rudinsky A. J. Dietary considerations for dogs with chronic enteropathies. Royal Canin Academy, 2018 Dec 12. Dostupné na: https://academy.royalcanin.com/en/veterinary/th-dietary-considerations-for-dogs-with-chronic-enteropathies
4. Rudinsky A. J., Howard J. P., Bishop M. A. et al. Dietary management of presumptive protein-losing enteropathy in Yorkshire terriers. J Small Anim Pract 2017; 58 (2): 103−108, doi: 10.1111/jsap.12625.
5. Nagata N., Ohta H., Yokoyama N. et al. Clinical characteristics of dogs with food-responsive protein-losing enteropathy. J Vet Intern Med 2020; 34 (2): 659−668, doi: 10.1111/jvim.15720.
