Nejpravděpodobnější diferenciální diagnózou onemocnění srdce u mladého psa jsou kongenitální srdeční onemocnění (CHD). Pro diferenciální diagnostiku je podstatná lokalizace, kvalita šelestu a jeho „načasování“ v průběhu srdeční akce. Většina psů nemá kromě šelestu další klinické příznaky, u některých se však projevují intolerance zátěže, namáhavé dýchání, synkopy nebo ascites. Na druhé straně se také můžeme setkat se psy s klinickými příznaky (intolerance zátěže, synkopy), ale se šelesty jemnými nebo zcela bez šelestů. V případě výskytu klinických příznaků, zejména u kongestivního srdečního selhání, je třeba již před dalším vyšetřením zahájit léčbu. Prevalence CHD se dle literatury pohybuje od 0,13 % (kříženci v útulku v USA) po 22 % (pacienti sekundární referenční kliniky) a je pravděpodobně spojena s mírou zastoupení jednotlivých plemen.
Nejobvyklejšími nálezy jsou jednoduchá CHD, pulmonální stenóza, subaortální stenóza a patentní ductus arteriosus. Někteří psi s CHD mohou mít klinické příznaky, které jsou doprovázeny pouze minimálními nebo žádnými šelesty. Z cyanotických CHD se nejčastěji vyskytují Fallotova tetralogie, která může být spojena s levostranným systolickým srdečním šelestem různé intenzity slyšitelným na srdeční bázi (čím měkčí, tím závažnější onemocnění), ductus arteriosus s pravolevým shuntem a defekt komorového septa (oba bez výskytu srdečního šelestu). Srdeční šelesty se také nevyskytují u defektů atriálního septa a u méně častých CHD, jako jsou společně uváděné cor triatriatum dexter a defekty atrioventrikulárního septa.
Juvenilní dilatační kardiomyopatie podmíněná autosomálně recesivní mutací byla diagnostikována u portugalských vodních psů. Klinické příznaky, srdeční šelesty (někdy i galopový rytmus) se objevují krátce před obdobím dekompenzace a smrti (věk 2–32 týdnů, průměr 4 měsíce). Podobný průběh s náhlou dekompenzací a smrtí najdeme u manchesterských toy teriérů. U mladých psů s nepravidelným srdečním rytmem a měkkým apikálním šelestem je třeba zvažovat také arytmií indukovanou kardiomyopatii. Vrozené arytmie v důsledku přítomnosti akcesorních drah mohou způsobit trvalou supraventrikulární arytmii a šelest v důsledku mitrální a/nebo trikuspidální regurgitace. Nejčastěji postižení bývají labradoři.
Slabý systolický srdeční šelest nemusí vždy znamenat patologii. Ve studii, do níž byli zařazeni psi ve věku 1–5 let, byla jejich prevalence 6–12 %, v jiné studii s kříženci činila 16 %. Šelesty byly levostranné, systolické, slabé a slyšitelné na srdeční bázi. Vyšší výskyt takových šelestů je hlášen u atletických psů (až 58 % vipetů, 67 % dostihových greyhoundů). U boxerů se též mohou vyskytovat nepatologické šelesty, ale je třeba echokardiograficky vyloučit i mírnou subaortální stenózu. Jakákoli ventrikulární dilatace vedoucí k mitrální anulární dilataci může mít za následek měkký levostranný apikální šelest.
U koček jsou srdeční šelesty běžné (15,5–40,8 % v různých studiích), ale s vysokou prevalencí šelestů nepatologického původu. Proto by se vždy u koček při výskytu šelestu mělo provést echokardiografické vyšetření. Poměr výskytu nejčastějších dvou diagnóz, tj. hypertrofické kardiomyopatie a nepatologických šelestů, je téměř 50 : 50.
Pravděpodobně nejlepším vyšetřením v případě výskytu šelestu je echokardiografie, protože umožňuje potvrzení nebo vyloučení srdeční abnormality. K posouzení přítomnosti efuze v dutině hrudní nebo břišní a velikosti srdečních komor se hodí ultrasonografie. Hematokrit je platným doplňkovým vyšetřením u pravolevého shuntu (hypoxie, polycytémie) a slouží k posouzení chroničnosti onemocnění. Při výskytu arytmií je vhodné holterovské monitorování EKG. Dalším vhodným vyšetřením může být – především v některých případech – rtg hrudníku. Užitečné může být rovněž stanovení srdečních biomarkerů (troponin I, BNP, ANP). Zvýšené hladiny troponinů nacházíme u získaných srdečních onemocnění, ale nikoli u většiny CHD.
Na základě výše uvedených informací lze říci, že přítomnost srdečního šelestu nemusí automaticky značit srdeční onemocnění. Je třeba s touto možností počítat a vyloučit ji nebo potvrdit dalšími vyšetřeními.
(rej)
Zdroj: Spalla I. Heart murmurs in young dogs and cats: differentials, tips and additional testing. Vet Ireland J 2019; 9 (7): 376–382. Dostupné na: www.veterinaryirelandjournal.com/small-animal/97-heart-murmurs-in-young-dogs-and-cats-differentials-tips-and-additional-testing
