Traumatické poškození kosterních svalů nejčastěji zahrnuje mechanické poškození přímé (kontuze, lacerace − běžné u autoúrazů), nepřímé (natažení), a kontraktury svalů. U malých zvířat je běžné především namožení a mělo by být zahrnuto do diferenciální diagnostiky při jakémkoliv typu kulhání nebo snížení pracovní či sportovní výkonnosti. Vždy je dobré mít kompletní anamnézu, provést důkladné vyšetření a pořídit si rtg snímky postižené oblasti k posouzení kostních struktur, nápomocná jsou také UZ, CT a MRI vyšetření.
Tenosynovitida bicepsu je častou příčinou kulhání na přední končetiny. Nejčastěji postihuje psy středních a velkých plemen, a to sekundárně v důsledku opakovaného vyčerpání. Je charakterizována zánětem šlachy dvojhlavého pažního svalu (m. biceps brachii) a synoviální pochvy, která ji v ramenním kloubu obklopuje (viz obr. 1).
Klinicky se projevuje chronickým progresivním kulháním na přední končetiny, jež se cvičením zhoršuje. Závažnost kulhání může být různá, od mírného až po stav, kdy zvíře není schopno na končetinu došlápnout. Často je přítomná atrofie svalů m. supraspinatus a infraspinatus (viz obr. 2). Bolest může být vyvolána bicepsovým testem, při němž se při flexi ramene a nataženém lokti vyvíjí tlak na bicepsovou šlachu v sulcus intertubercularis (viz obr. 3). K potvrzení diagnózy je zpravidla nutná další diagnostika (UZ, MRI, artroskopie).
Léčba (klidový režim, NSAIDs, fyzioterapie aj.) často vede k vyřešení mírných lézí. Nicméně, někteří psi potřebují uvolnění bicepsové šlachy nebo tenodézu.
Obr. 1 Artroskopický snímek ramenního kloubu psa s tenosynovitidou bicepsu. Šlacha bicepsu (B) odstupuje od tuberculum supraglenoidale scapule (A) a prochází distálně přes sulcus intertubercularis (uzavřené šipky). Je přítomná synovitida a zvýšená vaskularita šlachového pouzdra (otevřené šipky).
Obr. 2 Levé rameno psa s těžkou svalovou atrofií svalů m. supraspinatus (S) a m. infraspinatus (I). Je vidět obrys lopatky a prominující hřeben lopatky (šipky).
Obr. 3 Bolest způsobenou tenosynovitidou bicepsu lze vyvolat testem bicepsu (A). Při tomto manévru je rameno ve flexi, loket v extenzi a je vyvíjen tlak na šlachu bicepsu v sulcus intertubercularis. Tato oblast se nachází na mediální straně proximálního humeru (B; hvězdička).
Achillova šlacha se skládá ze 3 šlach: šlachy povrchového ohýbače prstů (m. flexor digitorum superficialis), šlachy m. gastrocnemius a šlachy svalů m. gracilis, semitendinosus a biceps femoris. K poranění může dojít sekundárně v důsledku akutního traumatu (tj. lacerace, avulze) nebo sekundárně v důsledku chronické degenerace.
Klinický obraz závisí na závažnosti poranění a na šlachách, jež byly poraněny. Mírné natažení může mít za následek pouze kulhání, bolest a otok. Pokud byly vážně poškozeny všechny 3 šlachy, pacient bude chodit s úplným plantigrádním postojem (viz obr. 4A); pokud byla poškozena pouze šlacha m. gastrocnemius, bude pacient chodit s částečným plantigrádním postojem (tj. s větší flexí v tarzu) se znatelnou flexí prstů v důsledku zvýšeného napětí šlachy povrchového ohýbače prstů (viz obr. 4B).
Mírné natažení lze řešit konzervativně (klid, NSAIDs, fyzioterapie, ortéza). Jsou-li však přítomné abnormality chůze, doporučuje se chirurgické řešení.
Obr. 4 Dva případy poranění Achillovy šlachy. Úplný plantigrádní postoj s volnou polohou prstů, přítomná kompletní ruptura všech 3 komponent Achillovy šlachy (A). Větší úhel flexe tarzu s pokrčením nebo flexí prstů; k tomuto stavu dochází při přetržení šlachy m. gastrocnemius a neporušené šlaše povrchového ohybače prstů (B).
M. iliopsoas je sval, který se skládá z m. iliacus (kyčelní sval) a m. psoas major (velký bedrovec), jež se nacházejí podél bederní páteře a kosti kyčelní a upínají se na trochanter minor kosti stehenní (trochanter minor femoris). Jeho hlavní funkcí je flexe a vnější rotace kyčelního kloubu. K poranění může dojít sekundárně v důsledku akutního působení nadměrné síly nebo opakovaného přetěžování a/nebo úrazu, což má za následek mírné až těžké kulhání na pánevní končetinu.
Bolest lze vyvolat při vyšetření extenzí a vnitřní rotací kyčelního kloubu, abdukcí stehenní kosti a přímou palpací spojení svalu a šlachy v blízkosti trochanter minor. Protože femorální nerv prochází přes m. iliopsoas, může se u některých psů, kteří tento sval přetížili, vyvinout také periferní neuropatie v důsledku útlaku tohoto nervu. Rtg může odhalit mineralizaci ve šlaše, zatímco UZ, CT a MRI jsou užitečné pro identifikaci raných a drobných lézí (viz obr. 5 a 6).
Mírné až středně závažné akutní léze lze často léčit medikamentózně (klid, NSAIDs, fyzioterapie, injekce plazmy bohaté na trombocyty). Pokud je léze závažná a vede k fibróze nebo kontraktuře svalu, může být indikovaná částečná tenektomie.
Obr. 5 Ventrodorzální rtg projekce 9letého psa kulhajícího na pravou zadní končetinu s bolestí kyčle. Kromě oboustranné dysplazie kyčelního kloubu a sekundární osteoartrózy je v pravém m. iliopsoas v blízkosti úponu šlachy na trochanter minor femoris přítomná mineralizace (šipka), která svědčí o poškození z chronického přetěžování.
Obr. 6 Podélný UZ pohled na levý m. iliopsoas jiného psa se středně těžkým natažením svalu. V kaudální třetině svalu je přítomná oblast snížené echogenity s narušením svalových vláken (tečkované čáry). Do tohoto místa byla pod kontrolou UZ aplikována plazma bohatá na trombocyty.
Kontraktura m. infraspinatus se nejčastěji vyskytuje u loveckých psů středních a velkých plemen. Pacienti zpočátku kulhají na přední končetinu, což je spojeno s akutním přetížením; tento stav odezní během několika týdnů. Poté se vyvine charakteristická abnormalita chůze přední končetiny, protože sval se nevratně stáhne. Protože m. infraspinatus odstupuje od fossa infraspinata směrem k laterální ploše tuberculum majus humeri, má kontraktura za následek nemožnost úplného natažení ramene, končetina zevně rotuje a je držena v abdukci. Pacient při chůzi cirkumdukuje (obloukovitě posouvá končetinu), loket je v částečné flexi. Tuto typickou abnormalitu chůze můžeme snadno pozorovat, když pacient stoupá nebo schází ze schodů (viz obr. 7).
Zde je nutná chirurgická léčba spočívající v parciální tenektomii m. infraspinatus, která vede k okamžitému zlepšení abnormality chůze a poskytuje vynikající prognózu.
Obr. 7 Charakteristická abnormalita chůze u pacienta s kontrakturou svalu m. infraspinatus. Končetina je držena v abdukované a zevně rotované poloze, pacient při chůzi cirkumdukuje, loket je v částečné flexi.
Šlacha povrchového ohybače prstů se táhne distálně od patní kosti přes burzu a patní hrbol, na druhé straně je přichycena pomocí šlachového poutka (retinakula). U psů i koček bylo zaznamenáno traumatické poranění, které vedlo k přetržení retinakula a mediálnímu nebo laterálnímu posunu šlachy. U šeltií byl prokázán dědičný základ a luxace je u nich téměř vždy laterální, a je způsobena různým stupněm zploštění laterální strany patního hrbolu. V závislosti na vyvolávající příčině mohou klinické příznaky zahrnovat akutní nebo chronické přerušované kulhání na pánevní končetiny a otok kolem patního hrbolu. V některých případech může dojít až k luxaci šlachy, přičemž tarsus zůstává v extenzi.
Prognóza je dobrá až výborná po chirurgické léčbě zaměřené na opravu přetrženého retinakula, imbrikaci nadbytečného retinakula a v některých případech prohloubení sulku mezi mediálním a laterálním výběžkem patního hrbolu.
(kata)
Zdroj: Bergh M. S. Top 5 muscle & tendon injuries in lame patients. Clinician's Brief, 2018 Apr. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/top-5-muscle-tendon-injuries-lame-patients
