Specializovaná nervová zakončení v kůži, označovaná jako smyslová tělíska, jsou určena k vnímání senzorických podnětů, například dotyku nebo okolní teploty. Dobře prozkoumaná je například funkce Meissnerových tělísek důležitých pro hmatové vjemy, zejména na špičkách prstů. Ta odpovídají na vibrace přenášené na kůži při jejím pohybu po strukturované podložce. O funkci somatosenzorických orgánů na savčích genitáliích toho však zatím mnoho nevíme. Možná i proto, že se toto téma někdy považuje za společenské tabu.
Na konci 19. století německý anatom Wilhelm Krause jako první popsal specializovaná senzorická tělíska nacházející se na povrchu lidských genitálií a dalších mukokutánních struktur, jako jsou rty, jazyk nebo oční spojivky. Zjistil, že na povrchu penisu a klitorisu se nachází dva typy tělísek – větší ve tvaru klubíčka se smotanými axony a menší cylindrická tělíska s jednoduchými nervovými zakončeními. Ačkoliv morfologie Krauseho tělísek je známa, o jejich fyziologii a funkci se dosud pouze spekulovalo.
Tým neurobiologů z Harvardovy univerzity ve své studii nedávno publikované v časopisu Nature popsal anatomii a fyziologické vlastnosti senzorických neuronů inervujících Krausova tělíska v myším penisu a klitorisu. Vědci Krauseho tělíska aktivovali pomocí různých mechanických a elektrických podnětů.
Zjistili, že jejich neurony se aktivovaly v odpověď na nízkofrekvenční vibrace v pásmu 40–80 Hz, což je shodou okolností frekvence obvykle používaná u řady erotických pomůcek. Zdá se tedy, že se lidem podařilo objevit nejlepší způsob stimulace Krauseho tělísek dlouho před provedením oficiálních experimentů...
Genitálie myších samiček i samců obsahují přibližně stejný počet Krauseho tělísek, která se v průběhu vývoje rovnoměrně rozmisťují po povrchu orgánu. Vzhledem k nepoměru velikostí je hustota tělísek na povrchu klitorisu asi 15krát vyšší, což by mohlo vysvětlovat, proč je tento malinký orgán tak citlivý na dotek.
Aby zjistili, jakou úlohu Krauseho tělíska zastávají během sexu, provedli vědci genetickou úpravu, která umožňovala aktivovat neurony těchto tělísek expozicí světlu. U anestetizovaných myší způsobila aktivace neuronů u samců erekci a u samiček vaginální kontrakce. Geneticky upravené myši bez Krauseho tělísek nebyly schopné normální kopulace, což naznačuje, že Krauseho tělíska jsou pro sex nezbytná.
Ačkoliv se většina smyslových neuronů vyvíjí ještě před narozením, Krauseho tělíska se u myší vytvořila teprve ve věku 4–6 týdnů, tedy těsně před dosažením pohlavní zralosti. Vědci proto nyní studují, zda je jejich funkce ovlivněna pohlavními hormony, a také se zajímají o to, jak se tyto pozdní nervové systémy zapojují do existující nervové soustavy.
Zatím je jasné, že se napojují na určitou oblast míchy, jejíž stimulace způsobuje erekci nebo vaginální kontrakce i v případě přerušení spojení této části míchy s mozkem, což naznačuje, že tyto sexuální reflexy jsou automatické.
Výzkumná skupina profesora Davida Gintyho z Harvardovy univerzity by nyní chtěla prozkoumat další aspekty Krauseho tělísek. Zajímá je například, zda tyto neurony způsobují v mozku příjemné pocity či jestli si svou citlivost udržují s věkem.
„Bylo těžké přimět lidi, aby na tom pracovali, protože některým se o tomto tématu těžko mluví. Ale já to tak nemám, protože ta biologie je tak zajímavá. Každé zjištění vede k nějakému novému poznatku – je toho tolik, co nevíme,“ dodává profesor Ginty.
(este)
Zdroje:
1. Qi L., Iskols M., Greenberg R. S. et al. Krause corpuscles are genital vibrotactile sensors for sexual behaviours. Nature 2024 Jun; 630 (8018): 926–934, doi: 10.1038/s41586-024-07528-4.
2. Reardon S. Sensory secrets of penis and clitoris unlocked after more than 150 years. Nature 2024 Jun 19, doi: 10.1038/d41586-024-02058-5.
