Stanovení času úmrtí je složitý proces zahrnující četné biologické a environmentální faktory. Až do nedávné doby byla díky známým mechanismům tepelných ztrát po smrti zvířete tělesná teplota měřena pouze v konečníku. V současnosti se tělesná teplota měří i v jiných tkáních včetně měkkých tkání očnice.
Přesné určení okamžiku úmrtí u zvířat umožňuje vyšetřovatelům zúžit pole podezřelých a potvrdit nebo vyvrátit jejich alibi. Stále více totiž narůstá počet kriminálních činů spáchaných na zvířatech. V současné době existuje několik více či méně přesných metod ověření doby úmrtí, z nichž nejběžnější je měření tělesné teploty v konečníku. Toto vyšetření se však stává méně přesným s postupující dobou od smrti zvířete. V soudní veterinární praxi se tak hledají nové metody, které by zvýšily přesnost určení doby úmrtí zvířete. Cílem studie bylo zhodnotit vhodnost postmortálního měření tělesné teploty v orbitě oproti měření rektální teploty za relativně konstantní vlhkosti a teploty vzduchu.
Vědci vyšetřili těla 20 psů ve věku 7–16 let. Hmotnost psů se pohybovala v rozmezí 4,5–48 kilogramů. Zvířata byla rozdělena do dvou hmotnostních skupin. První skupina zahrnovala 11 malých psů s hmotností do 12 kilogramů, druhá skupina pak čítala 9 psů s hmotností nad 12 kilogramů. Zvířata byla usmrcena kvůli závažným problémům souvisejícím s věkem nebo v důsledku generalizovaného zhoubného bujení. Žádné ze zvířat nemělo poškozený tělesný kryt, přičemž všechna měla krátkou srst. Kadavery zvířat byly uloženy v prostorech s kontinuálním monitorováním teploty, vlhkosti a proudění vzduchu. Teplota v orbitě a rektu byla měřena každých 30 minut po dobu 12 hodin. Sonda byla při měření vložena podél mediálního přímého svalu oka k fissura orbitalis superior do hloubky 25 mm, respektive do rekta do hloubky 40 mm.
Průměrná teplota se u velkých i malých psů s postupujícím časem od úmrtí postupně snižovala. Při eutanazii průměrná teplota v orbitě činila 38,34 °C a v rektu 38,47 °C. U velkých psů byly oproti malým psům prokázány vyšší průměrné tělesné teploty v průběhu celého měření. Postupný pokles teploty byl v orbitě pomalejší než v rektu, a to nezávisle na hmotnosti psa. Dynamika teplotních změn byla v případě měření teploty v orbitě oproti měření v rektu více uniformní. Navíc byl mezi 2. a 4. hodinou po úmrtí u velkých psů zaznamenán statisticky signifikantní rozdíl mezi průměrnou tělesnou teplotou v orbitě a rektu.
Při komparativní analýze byla zaznamenána větší amplituda teploty v konečníku u velkých a malých psů. Největší rozdíl teplot, přibližně 1 °C, byl zaznamenán v konečníku malých psů mezi 1. a 3. hodinou po úmrtí. Analýza dynamiky poklesu teploty u obou hmotnostních skupin během prvních dvou hodin po úmrtí zaznamenala rozdíl v měření teploty mezi orbitou a konečníkem < 1 °C. Mezi 3. a 6. hodinou byl rozdíl vyšší a přesahoval 1,2 °C.
Z výsledků studie vyplývá, že tělesná hmotnost psů ovlivňuje rychlost poklesu tělesné teploty v měkkých tkáních orbity. Vzhledem k tomu, že dynamika teplotních změn byla při měření v orbitě a rektu uniformní, měření postmortální tělesné teploty v orbitě může být alternativou k měření teploty v rektu. Mírné změny v okolní teplotě a vlhkosti neměly vliv na rychlost ochlazování těla po smrti zvířete.
(holi)
Zdroj:
Listos P., Gryzinska M., Batkowska J. Post-mortem decrease in temperature in the orbit of dogs for use in determining time of death. Slov Vet Res 2016; 53 (2): 85−90, UDC: 636.7.09:343.983.2:616-091.5:591.128.
