Efektivní léčba hemangiosarkomu je často velmi obtížná, terapeutické možnosti bývají spojené s vysokou morbiditou a paliativní léčba (např. radioterapie) vede pouze k marginálnímu zlepšení celkové doby přežití. Jen povrchové kožní HSA lze léčit pouze chirurgickou resekcí. Základem adjuvantní chemoterapie jsou antracyklinová chemoterapeutika, která přinášejí pouze mírné zlepšení přežití, avšak současně i riziko výskytu nežádoucích vedlejších účinků. Pokusy najít adjuvantní a/nebo alternativní modality systémové terapie (například metronomická chemoterapie5 či receptorové inhibitory tyrosinkináz), jež by prodloužily dobu přežití, zaznamenávají skutečné úspěchy spíše sporadicky. Stále se tak hledají další terapeutické možnosti, přičemž nejvíce se v současné době sází na imunoterapii.
První studie ukázaly, že propranolol, běžně používaný k léčbě srdečních onemocnění, může v laboratorních podmínkách zabíjet buňky hemangiosarkomu. Toto léčivo bylo efektivní i při redukci progrese onemocnění a prodlužování doby přežití u lidí s angiosarkomem, který je velmi podobný psímu hemangiosarkomu, účinné bylo rovněž při léčbě dětí s nezhoubným hemangiomem.
Rapamycin je imunosupresivum vykazující významnou protinádorovou aktivitu. Byl schválen pro použití u lidí s nádorovým onemocněním v rámci několika indikací. Sporadická aktivita rapamycinu byla objevena i u psího hemangiosarkomu a dalších typů nádorových onemocnění, aktivita však byla nepředvídatelná. Až genomová analýza nádorů odhalila přítomnost několika genotypů, z nichž každý může být jedinečně citlivý na rapamycin. Na základě uváděné snášenlivosti u psů (samostatně i v kombinaci s chemoterapií) se tak zkouší, zda rapamycin může zlepšit výsledky léčby psů s nádorovým onemocněním.
U několika typů nádorů u lidí i psů byla zjištěna nadměrná exprese proteinů známých jako receptor pro epidermální růstový faktor (EGFR) a receptor pro lidský epidermální růstový faktor 2 (HER2). Psi s nádory spojenými s EGFR jsou tak imunizováni vakcínou s peptidem EGFR/HER2. Podle dostupných pilotních studií se u takto očkovaných psů vytvořily protilátky proti EGFR/HER2, anti-EGFR protilátky a T buňky infiltrující nádory.3 U vakcinovaných psů s osteosarkomem následně došlo k regresi nádoru a prodloužení doby přežití. V současné době probíhají klinické studie vakcíny pro 3 druhy nádorových onemocnění u psů: osteosarkom, hemangiosarkom a karcinom z přechodných buněk.4
Geneticky modifikované imunitní buňky (konkrétně T buňky s chimérickým antigenním receptorem − CAR-T) byly vytvořeny pro specifické rozpoznávání a likvidaci nádorových buněk, jež exprimují specifický povrchový protein zvaný B7H3, po intravenózní infuzi psům se spontánním nádorovým onemocněním. Terapie CAR-T se setkala s velkým úspěchem u lidských nádorových onemocnění krve, nikoli však u solidních nádorů (u lidí ani u psů). V současné době probíhají studie i u psů.
Imunocidin, stimulující imunitní systém pomocí účinných látek sestávajících z nepatogenní frakce buněčné stěny bakterií Mycobacterium phlei a nukleové kyseliny, je plně schválen v USA a Kanadě pro intratumorální léčbu smíšených nádorů mléčné žlázy a adenokarcinomu mléčné žlázy u psů.6 Tato terapie by mohla pomoci psům s různými typy nádorových onemocnění včetně osteosarkomu, karcinomu z přechodných buněk, lymfomu a hemangiosarkomu. Bylo publikováno několik případových studií popisujících léčebné úspěchy.
Autologní tkáňové vakcíny se skládají z buněk odebraných přímo z pacientova nádoru, a obsahují tak jedinečný profil nádorových antigenů (TAA) v plné heterogenitě pro konkrétní případ. Podle výsledků jedné z klinických studií je taková vakcína schopna zvýšit regulaci hlavního histokompatibilního komplexu třídy II (MHC-II) a membránovéh proteinu CD80 v kultivovaných psích buňkách odvozených od monocytů, a zlepšit tak imunitní odpověď a dobu přežití u psů s metastazujícím HSA (stadium III) ve srovnání s pouhou chirurgickou léčbou. Psi léčení autologní protinádorovou vakcínou měli podobnou dobu přežití jako psi dostávající chemoterapii v maximální tolerované dávce bez pozorovaných nežádoucích příhod. Autologní vakcína představuje účinnou formu individualizované imunoterapie, jež je atraktivní možností pro majitele psů, kteří nechtějí volit adjuvantní chemoterapii HSA.7
(kata)
Zdroje:
1. Fan T. M. Canine hemangiosarcoma. Clinician's Brief, 2020. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/canine-hemangiosarcoma
2. Maeda M. Treatments for dogs with hemangiosarcoma. Canine Cancer Alliance, 2013. Dostupné na: www.ccralliance.org/post/experimental-therapies-for-dogs-with-hemangiosarcoma
3. Doyle H. A., Gee R. J., Masters T. D. et al. Vaccine-induced ErbB (EGFR/HER2)-specific immunity in spontaneous canine cancer. Transl Oncol 2021;14 (11): 101205, doi: 10.1016/j.tranon.2021.101205.
4. Locklear M. Novel cancer vaccine offers new hope for dogs − and those who love them. Yale University, 2024 Mar 5. Dostupné na: https://news.yale.edu/2024/03/05/novel-cancer-vaccine-offers-new-hope-dogs-and-those-who-love-them
5. Chaikin P., Welihozkiy A. Hemangiosarcoma in a dog: unusual presentation and increased survival using a complementary/holistic approach combined with metronomic chemotherapy. Case Rep Vet Med 2018 Feb 5; 2018: 6160980, doi: 10.1155/2018/6160980.
6. Immunocidine. NovaVive. Dostupné na: http://novavive.ca/product/U.S.A./immunocidin-canine
7. Lucroy M. D., Clauson R. M., Suckow M. A. et al. Evaluation of an autologous cancer vaccine for the treatment of metastatic canine hemangiosarcoma: a preliminary study. BMC Vet Res 2020; 16 (1): 447, doi: 10.1186/s12917-020-02675-y.
8. Crossley R. A., Matz A., Dew T. et al. Safety evaluation of autologous tissue vaccine cancer immunotherapy in a canine model. Anticancer Research 2019; 39: 1699−1703, doi: 10.21873/anticanres.13275.
