Co určuje pohlavní příslušnost hlavonožců, jako jsou olihně a chobotnice, bylo dosud záhadou. Vědci se domnívali, že podobně jako u některých ryb či plazů hrají hlavní roli faktory prostředí, například okolní teplota. Nedávno se však podařilo osekvenovat celý genom kalifornské chobotnice Octopus bimaculoides a ukázalo se, že jedinci ženského pohlaví mají 29 párů chromosomů a 1 samostatný chromosom 17, zatímco samci mají 2 kopie tohoto chromosomu. Na chromosomu 17 se navíc nacházely geny pro proteiny podobné těm z lidských reprodukčních tkání.
Nově objevený pohlavní chromosom, nadále označovaný jako Z, je konzervovaný u chobotnic a olihní, ale ne u loděnek. Zdá se tedy, že se vyvinul v evoluční linii vedoucí k moderním dvoužábrým hlavonožcům v období před 450–250 miliony let, a jedná se tak o jeden z evolučně nejstarších pohlavních chromosomů mezi živočichy a rostlinami.1, 2
Izraelským vědcům se podařilo donutit samičí myší embrya k potlačení vývoje vaječníků a rozvoji varlat. Stačila k tomu inzerce jediného nukleotidu v klíčovém úseku DNA.
Za normálních okolností se u myší se 2 pohlavními chromosomy X vyvinou vaječníky, neboť je u nich potlačená exprese genu Sox9 podmiňujícího růst varlat. Exprese Sox9 je u myší mužského pohlaví (XY) řízena úsekem nekódující DNA zvaným enhancer (zesilovač) 13 (Enh13). Již dříve bylo prokázáno, že u XY myší s delecí Enh13 dochází k rozvoji samičích pohlavních orgánů. Nyní se ukázalo, že při modifikaci obou kopií úseku Enh13 pomocí 3nukleotidové delece nebo naopak 1nukleotidové inzerce v jednom z vazebných míst pro transkripční faktory se u myšek s genotypem XX vyvinou mužské genitálie s malými varlaty. Stále u nich však byla detekována i přítomnost ovariální tkáně. Pokud byla modifikována pouze 1 kopie Enh13, myší samičky se vyvíjely normálně.
Analogická oblast nekódující DNA je důležitá pro determinaci pohlaví i u lidí.3, 4
Neočekávaným vedlejším produktem monitorování šelem v ugandském národním parku Queen Elizabeth je i vysvětlení možného mechanismu šíření krvácivé horečky způsobené virem Marburg. Marburský virus z čeledi Filoviridae je blízce příbuzný viru eboly a jeho rezervoárem jsou kaloni egyptští (Rousettus aegyptiacus), středně velcí netopýři s rozpětím křídel až 80 cm.
Kolonie netopýrů obývají jeskyně a jednou z nich je i Python Cave, před jejíž ústí vědci umístili kameru sloužící k monitorování afrických leopardů a hyen skvrnitých. Během 368 dní a nocí, kdy byla spuštěná, zaznamenali vědci 321 návštěv > 14 různých druhů obratlovců, kteří kaloně chytali a požírali, případně zkoumali jeskyni či sbírali trus netopýrů, a mohli tak být vystaveni marburskému viru. Mezi nejčastější návštěvníky jeskyně patřili varan nilský a drobná šelmička ženetka levhartí, na kaloních si smlsla i řada různých ptáků, kočkodani, leopardi nebo cibetky. Jeskyni navštívilo i 214 lidí, včetně školních výprav, přičemž pouze 1 osoba si chránila obličej rouškou. A to navzdory vyhlídkové plošině umístěné v bezpečné vzdálenosti a mnoha varovným cedulím s informacemi o možnosti nákazy marburskou horečkou. Přeživšímu ze 2 turistů, kteří si krvácivou horečku z této jeskyně odnesli v letech 2007–2008, prý k nákaze stačilo přibližně půlhodinové pozorování netopýrů ze stanoviště přibližně 3 m hluboko v jeskyni.
Dosud není k dispozici léčba ani profylaxe marburské horečky, která má smrtnost až 88 %.5, 6
Spánkové vzorce a hladina aktivity mohou předpovídat délku dožití. Vědci ze Stanfordovy univerzity sledovali každý pohyb 81 halančíků tyrkysových (Nothobranchius furzeri) − akvarijních rybiček s mediánem dožití v řádu měsíců − od adolescence až do smrti.
Ukázalo se, že 100 dní staré rybičky (což u halančíka odpovídá střednímu věku), jež se hýbaly rychleji a oproti svým vrstevníkům byly aktivnější a urputnější, se v průměru dožívaly vyššího věku. Rybí kmeti, jimž se podařilo přežít více než 200 dnů, také měli během středního věku sklon více spát během noci, zatímco jejich dříve zemřelí kolegové si častěji dopřávali denní zdřímnutí. Rozdíly v chování a spánkových vzorcích byly natolik výrazné, že výzkumníci na jejich základě mohli zkonstruovat „behaviorální hodiny“ předpovídající délku dožití mladých zvířat. Dále sledovali molekulární změny v 8 orgánech a zjistili, že největší rozdíly mezi krátko- a dlouhověkými rybičkami se objevovaly v játrech.
Ačkoliv studie nehledala kauzální vztah mezi změnami chování a stárnutím, zdá se, že obratlovci v dospělosti procházejí sledem ustálených a stereotypních změn v chování. Zda se tyto poznatky podaří přenést i k vyšším živočichům včetně člověka, ukáže teprve čas.7, 8
(este)
Zdroje:
1. Wong C. Oldest known animal sex chromosome evolved in octopuses 380 million years ago. Nature News, 2024 Mar 4. Dostupné na: www.nature.com/articles/d41586-024-00637-0
2. Coffing G. C., Tittes S., Small S. T. et al. Cephalopod sex determination and its ancient evolutionary origin revealed by chromosome-level assembly of the California two-spot octopus. bioRxiv 2024.02.21.581452, doi: 10.1101/2024.02.21.581452.
3. Abberbock E., Ridnik M., Stévant I. et al. A single-nucleotide enhancer mutation overrides chromosomal sex to drive XX male development. Nat Commun 2026 Apr 9; 17 (1): 3186, doi: 10.1038/s41467-026-71328-9.
4. Fieldhouse R. Female mice grow testes after this single DNA tweak. Nature 2026 Apr; 652 (8110): 548–549, doi: 10.1038/d41586-026-01120-8.
5. Atukwatse B., Cornille O., Muhereza J. et al. Multi-species foraging on a Marburg virus bat reservoir. Cur Biol 2026; 36 (8): R322–R323, doi: 10.1016/j.cub.2026.02.043.
6. Chen E. ‘Bat feast’ animal videos at African cave offer clues to how deadly viruses spread. Nature 2026 Apr 20, doi: 10.1038/d41586-026-01259-4 [Epub ahead of print].
7. Bedbrook C. N., Nath R. D., Zhang L. et al. Lifelong behavioral screen reveals an architecture of vertebrate aging. Science 2026; 391 (6790): eaea9795, doi: 10.1126/science.aea9795.
8. Conroy G. Youthful antics predict lifespan − at least for these fish. Nature 2026 Mar 12, doi: 10.1038/d41586-026-00782-8 [Epub ahead of print].
