Ketóza je porucha energetického metabolismu, charakterizovaná zvýšenou hladinou ketolátek (zejména β-hydroxybutyrátu [BHB], ale i acetonu a acetacetátu) v krvi a později i v moči a mléku, a obvykle bývá doprovázená hypoglykémií. Objevuje se nejčastěji v období časné laktace, kdy se dojnice dostávají do negativní energetické bilance.
Při produkci mléka dramaticky stoupá potřeba glukózy, která je prekurzorem mléčné laktózy. Hlavním zdrojem glukózy je u přežvýkavců glukoneogeneze z necukerných prekurzorů. Po nástupu laktace není dojnice schopna pokrýt zvýšenou potřebu energie příjmem z krmiva a dochází k mobilizaci tukových rezerv. Uvolněné neesterifikované mastné kyseliny (NEFA) stimulují lipogenezi a ketogenezi v jaterních mitochondriích. Ketolátky slouží jako náhradní zdroj energie. Nadměrná plazmatická koncentrace ketolátek v krvi však tlumí betaoxidaci mastných kyselin a glukogenezi v hepatocytech. Zároveň dochází k poklesu apetitu, čímž se negativní energetická bilance prohlubuje a rozvíjí se bludný kruh. Ketóza a/nebo jaterní steatóza jsou důsledkem selhání fyziologické adaptace na negativní energetickou bilanci.
Jednou z příčin ketózy je tedy selhání glukoneogeneze, druhou potom narušená zpětnovazebná kontrola uvolňování NEFA z tukové tkáně a jejich zpracování v játrech. Ohroženy jsou zejména dojnice ve velmi dobrém výživovém stavu.
Prevalence úzce souvisí s managementem chovu a výživou dojnic v okoloporodním období. Ve vysokoprodukčních stádech se může míra subklinické ketózy pohybovat až okolo 50 %, s progresí do formy klinické u 20−30 % postižených jedinců.
Z hlediska etiologie rozlišujeme 3 typy ketózy. Typ I se objevuje 3−6 týdnů po porodu a vzniká v důsledku nedostatečného pokrytí zvýšených energetických potřeb. Typ II nastává o něco dříve (cca 1−2 týdny post partum), a to zejména u obézních dojnic. Hlavním patogenetickým mechanismem je nadměrná jaterní lipogeneze z NEFA a jaterní steatóza. Typ III není vázán na laktaci a příčinou je krmení nekvalitní siláží s nadbytkem kyseliny máselné, prekurzoru BHB. Ketóza může vznikat i sekundárně, v důsledku nemocí spojených se sníženým příjmem krmiva a s tím souvisejícím katabolickým stavem.
Subklinická forma ketózy je charakterizována laboratorními změnami bez klinických příznaků – zvýšením BHB v plazmě nad 1200–1400 μmol/l, obvykle spolu s poklesem glykémie pod 1,1–2,2 mmol/l. U sekundární ketózy bývá glykémie v normě. Klinická forma je doprovázena nechutenstvím, poklesem produkce i zhoršením kvality mléka (zvýšený počet somatických buněk). Symptomatologie nervové formy může zahrnovat manéžové a bezúčelné pohyby, křížení končetin, tlačení hlavou proti překážce, olizování nepoživatelných předmětů, hypersalivaci a další.
Inzerce:
Pro ketózu je typická hypoglykémie, ketonémie a ketonurie, diagnostika je tedy založena na detekci ketolátek v krvi, moči, případně v mléce, eventuálně doplněné stanovením plazmatické hladiny glukózy, NEFA, jaterních enzymů a dalších parametrů.
Zlatým standardem je stanovení BHB v laboratoři. Přináší nejpřesnější výsledky, nevýhodou však je nutnost transportu vzorku do laboratoře, což oddaluje dobu stanovení diagnózy a zvyšuje finanční náročnost diagnostiky.
Kvalitativní detekce acetacetátu v mléku pomocí nitroprusidového testu je velmi jednoduchá a rychlá. Odběh vzorku mléka je nenáročný a může být proveden prakticky kdykoliv. Nevýhodou je relativně nízká senzitivita testu, zejména u jedinců se subklinickou ketózou nebo v případě stádové diagnostiky. Obsah ketolátek v mléku je nižší než v krvi (koeficient 0,62 pro acetacetát, resp. 0,66 pro BHB).
Semikvantitativní proužkové testy jsou založené na detekci acetonu a acetacetátu v moči. Senzitivita je poměrně vysoká, specificita spíše nízká. Obtížné může být získání vzorku moči. Test je vhodný zejména pro diagnostiku u jednotlivých kusů, ale nehodí se pro diagnostiku celého stáda. Obsah ketolátek v moči je variabilní. Závisí nejen na jejich hladině v krvi, ale i na množství a koncentraci produkované moči. U jedinců se subklinickou formou ketózy může být test falešně negativní.
V současné době se na trhu objevují přenosné diagnostické přístroje ke stanovení glukózy a ketolátek v krvi, např. CentriVet GK Glukometr a Ketonmetr. Princip provedení testu je stejný, na jaký jsme zvyklí u klasických proužkových glukometrů.
Odběr vzorku krve u skotu je obvykle jednodušší než získání vzorku moči. Pro stanovení glukózy je potřeba 0,8 µl plné krve, pro ketolátky 1,2 µl plné krve. Doba měření činí 5 sekund pro glukózu a 10 sekund pro BHB. Přesný výsledek tedy máme k dispozici prakticky okamžitě. Přístroj tak spojuje výhody laboratorních a stájových testů. Využitelný je i pro screening kvality výživy stáda.
CentriVet GK Glukometr a Ketonmetr jsou primárně kalibrovány pro použití u skotu, lze je však využít i u psů a koček (např. pro monitorování metabolického stavu diabetických pacientů).
Ketóza (klinická i subklinická forma) je důležitým onemocněním v chovech mléčného skotu, které může mít za následek značné finanční ztráty. Prevence je založena na kvalitní výživě, bezchybném managementu okoloporodního období a pravidelném screeningu obsahu ketolátek v moči/mléce pomocí kvalitativních a semikvanitativních testů nebo v krvi za využití laboratorních metod, případně přenosných detektorů ketolátek.
(tom)
Zdroje:
1. Djoković R., Ilić Z., Kurćubić M et all. Diagnosis of sublicnical ketosis in dairy cows. Biotechnol Anim Husb 2019; 35 (2): 111–125, doi: 10.2298/BAH1902111D.
2. Madreseh-Ghahfarokhi S., Dehghani-Samani Az., Dehghani-Saman Am. Ketosis (acetonaemia) in dairy cattle farms: practical guide based on importance, diagnosis, prevention and treatments. J Dairy Vet Anim Res 2018; 7 (6): 299–302, doi: 10.15406/jdvar.2018.07.00230.
