Kolaps průdušnice neboli zmenšení jejího průměru je multifaktoriální onemocnění, u kterého dochází k oploštění tracheálních prstenců z důvodu zvýšené laxity nebo nadbytku tkáně dorzálního vazivového spojení.
Dle míry zúžení lumen rozlišujeme 4 stupně závažnosti:
Jedná se o postupně se zhoršující onemocnění, kdy s přibývajícím věkem dochází k dalšímu změkčení chrupavek a zmenšení průsvitu průdušnice. Postižení může být jak v krční, tak v hrudní oblasti. Během dýchacího cyklu vlivem změny tlaků dochází ke kolapsu krční průdušnice při nádechu a v hrudní části při výdechu.
Na progresi onemocnění má vliv velké množství sekundárních faktorů, od alergenů přes obezitu či kardiomegalii až po infekce dýchacích cest nebo například gingivitidu a odontolitiázu.
Hlavním klinickým příznakem je kašel, který bývá zpočátku spíše suchý a houkavý. S progresí onemocnění se zhoršuje, objevují se záchvaty kašle s těžkou dušností a cyanózou. Kašel se zhoršuje při přechodu do teplého prostředí, při rozrušení nebo tělesné zátěži. Někdy jej mohou vyvolat i silné pachy (cigaretový kouř, parfémy, čisticí prostředky apod.).
V počátcích onemocnění bývá klinické vyšetření bez zásadnějšího nálezu. Později je při palpaci průdušnice pozorováno vyvolání kašle. Řada pacientů s kolapsem průdušnice je obézních, což je jeden z přitěžujících faktorů. Další častou komorbiditou je kardiomyopatie a u pacientů je auskultován levostranný srdeční šelest. Dále můžeme pozorovat stridor, zvláště při současném onemocnění horních dýchacích cest, a tito psi by měli být vyšetřeni pro případnou laryngeální paralýzu. U 45–83 % pacientů s kolapsem průdušnice bývá souběžně diagnostikována i bronchomalacie, respektive bronchiální kolaps.
Klinické příznaky, historie pacienta a klinické vyšetření jsou velmi signifikantní. Pro potvrzení diagnózy je nutná vizualizace místa kolapsu − lze využít rentgen, skiaskopii či tracheobronchoskopii, která je vhodná i pro posouzení dolních cest dýchacích.
Rentgen hrudníku by měl mít zhotoven u všech pacientů s kašlem kvůli vyloučení dalších potenciálních diagnóz. Jelikož je kolaps průdušnice závislý na fázi dechového cyklu, nemusí být vždy zachycen na rentgenu.
Skiaskopie je dynamické vyšetření, které nám v aktuálním čase ukazuje průdušnici a hlavní průdušky. Můžeme tak zhodnotit jejich průměr a závažnost kolapsu. Během vyšetření by měl pro správné zhodnocení pacient kašlat, proto se neprovádí v celkové anestezii ani sedaci.
Tracheobronchoskopie nám umožňuje přímou vizualizaci průdušnice a dolních cest dýchacích, můžeme velmi dobře posoudit stupeň kolapsu, případně odebrat vzorky pro další diagnostiku. Endoskopie dýchacích cest je považována za metodu volby v diagnostice kolapsu průdušnice; jelikož se však provádí v celkové anestezii, může být pro značnou část pacientů s dyspnoí bohužel velmi riziková.
Léčebný plán a vhodný režim by měl být pacientovi sestaven na míru dle nálezů a komplikujících faktorů. U akutně dušných pacientů je ke zvážení oxygenoterapie doplněná o vhodnou sedaci (např. butorfanol v dávce 0,2 mg/kg každých 4–6 hodin) dle aktuálního stavu. Vhodná medikace pro pacienty s kolapsem průdušnice zahrnuje následující modality.
Léky potlačující kašel se používají buď samostatně, nebo v kombinaci:
Léky pomáhající rozšiřovat průměr bronchů jsou indikované při souběžném onemocnění dolních cest dýchacích:
Kortikosteroidy mohou pomoci s potlačením zánětu v dýchacích cestách. Lze je používat jak perorálně, tak inhalačně:
(kasa)
Zdroj: Archer T. Tracheal collapse. Clinician's Brief, 2021 Jun. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/tracheal-collapse
