Hypotyreóza je důsledkem nedostatečné produkce thyroxinu (T4) a trijodthyroninu (T3) štítnou žlázou. Nejběžnější bývá primární hypotyreóza způsobená idiopatickou atrofií štítné žlázy nebo imunitně zprostředkovanou lymfocytovou tyreoiditidou, vzácně i neoplastickou infiltrací či abnormálním vývojem štítné žlázy. Méně častá je sekundární hypotyreóza v důsledku snížené produkce tyreotropního hormonu (TSH) adenohypofýzou.
Suspektní diagnóza stanovená na základě anamnézy, klinického a laboratorního vyšetření by měla být doplněná stanovením celkové koncentrace T4.
Obr. Schéma diagnostiky hypotyreózy
Celková koncentrace T4 je nejčastěji prováděným vyšetřením hormonů štítné žlázy a se senzitivitou 89–100 % představuje dobrý počáteční screeningový test. Obecně lze předpokládat, že normální hladina T4 svědčí o fyziologické funkci štítné žlázy, a další vyšetření by se proto měla zaměřit na jinou příčinu příznaků. Pokles T4 pod normu však není pro hypotyreózu specifický a může být ovlivněn plemenem, denními biorytmy, věkem, medikací (glukokortikoidy, fenobarbital, trimethoprim/sulfamethoxazol…) nebo souběžně probíhajícími onemocněními (diabetes mellitus, hyperadrenokorticismus, renální selhání atd.) – tzv. euthyroid sick syndrome.
Při podezření na hypotyreózu a nízkém T4 je proto vhodné doplnit diagnostický panel o vyšetření volného T4 (fT4) a TSH. Je-li koncentrace TSH vysoká, můžeme stanovit diagnózu hypotyreózy. Avšak 13–38 % hypotyreoidních psů má koncentrace TSH v normě. Z tohoto důvodu je užitečné stanovit i volný T4 – je-li nízký, svědčí to pro hypotyreózu. V případě přetrvávající nejistoty se nabízí provedení TSH-stimulačního testu.
Stanovení T4 a TSH lze provést během několika minut i přímo v ordinaci, např. pomocí fluorescenčního imunochromatografického kvantitativního analyzátoru VCheck (Bionote). Odpadá tak nutnost transportovat vzorek do laboratoře, což urychlí stanovení diagnózy, a především nastavení odpovídající terapie.
V některých případech je nejpraktičtějším přístupem k potvrzení diagnózy hypotyreózy terapeutický pokus. Před jeho zahájením je však potřeba vyloučit ostatní příčiny klinického stavu, jelikož neexistují důkazy o tom, že by suplementace hormonů štítné žlázy přinášela benefit pacientům s euthyroid sick syndrome.
Terapie levothyroxinem by měla být zahájena dávkou 20 μg/kg/12 hodin. Po stabilizaci onemocnění je možné přejít na podávání 1× denně. K ústupu letargie dochází obvykle v průběhu několika týdnů, většina klinických příznaků se upravuje během 4−6 týdnů, pouze dermatologické potíže mohou přetrvávat až několik měsíců.
Při podezření na onemocnění štítné žlázy by mělo být provedeno vyšetření celkové koncentrace T4. Jeho normální hladina umožňuje vyloučit onemocnění štítné žlázy, v případě jeho snížení by však stanovení diagnózy hypotyreózy mělo být potvrzeno měřením TSH a fT4. Vzhledem k tomu, že terapie poté musí být celoživotní, je správné stanovení diagnózy velmi důležité.
Inzerce:
(tom)
Zdroje:
1. Scott-Moncrieff J. C. Diagnosis and treatment of canine hypothyroidism and thyroiditis (proceedings). DVM360, 2011 Aug 1. Dostupné na: www.dvm360.com/view/diagnosis-and-treatment-canine-hypothyroidism-and-thyroiditis-proceedings
2. Heseltine J. Canine hypothyroidism: diagnosis and treatment. Today’s Veterinary Practice, 2019 Mar-Apr. Dostupné na: https://todaysveterinarypractice.com/tag/march-april-2019/page/2/
