Jak poradit klientům s imunokompromitovanými členy rodiny ohledně rizik a prevence toxoplazmózy? Je skutečně nutné vzdát se kočky?
Nejohroženějšími skupinami z hlediska infekcí jsou děti ve věku do 5 let, senioři starší 65 let, těhotné ženy a imunokompromitovaní jedinci. Toxoplasma gondii vyvolává velké obavy kvůli potenciálu způsobit (za určitých okolností) devastující infekci, což vede mnoho lékařů k doporučení, aby byly kočky z domácnosti vystěhovány.
Zdrojem nákazy u koček jsou s největší pravděpodobností hlodavci, proto není překvapením, že séropozitivita je častější u toulavých než u domácích koček. Ačkoliv je séroprevalence vysoká (16−61 %), vylučování oocyst je vzácné (0,1−0,9 %). To odpovídá obecnému vzorci: kočka se nakazí v raném věku, oocysty vylučuje po krátkou dobu a stává se relativně rezistentní k budoucí infekci. K opětovnému vylučování oocyst dochází po reinfekci dospělé kočky – důležitou roli zde pravděpodobně hraje imunita snížená věkem, nemocí či imunosupresivy. Vyloučené oocysty nejsou bezprostředně infekční, nejprve musí dojít během 1–5 dní k jejich sporulaci. Kočky mohou být infikovány transplacentárně i laktogenně.
Znepokojení v souvislosti s toxoplazmózou vyvolávají 2 skupiny lidí: séronegativní těhotné ženy a imunokompromitovaní jedinci. Ačkoli nejrizikovější skupinou jsou pacienti s AIDS, vysokému riziku toxoplazmózy jsou vystaveni i jedinci s těžce oslabenou imunitou – po transplantaci orgánu a kostní dřeně či po agresivní imunosupresivní terapii. Přesto riziko hrozí hlavně po reaktivaci latentní infekce, nikoliv při akutní infekci. U těhotných může infekce vést k poškození či smrti plodu.
Vzhledem k tomu, že kočka je definitivním hostitelem, lze logicky předpokládat, že kontakt s ní by mohl být důležitým rizikovým faktorem. Nicméně se zjistilo, že nejčastějším rizikovým faktorem je konzumace syrového, resp. nedostatečně tepelně upraveného masa, a neexistuje dostatek informací o tom, že by kontakt s domácími kočkami byl důležitou příčinou onemocnění. Toxoplazmóza u lidí je primárně alimentární infekcí.
Zatímco je riziko nákazy toxoplazmózou malé, závažnost onemocnění nabádá k preventivním opatřením. Americká společnost pro infekční nemoci (IDSA) doporučuje lidem s HIV vyhýbat se konzumaci syrového a nedostatečně tepelně upraveného masa, mytí rukou po kontaktu se syrovým masem a půdou, mytí ovoce a zeleniny, vyhýbat se čištění kočičího záchodku, resp. mytí rukou bezprostředně po manipulaci s ním. Nedoporučuje se však, aby HIV pozitivní osoby adoptovaly toulavé kočky nebo se jich dotýkaly, ale současně se uvádí, že „pacienti s HIV se nemusejí se svojí kočkou rozloučit a nemusí svoji kočku testovat na toxoplazmózu“.
Doporučení pro těhotné ženy jsou obdobná a také u nich se nedoporučuje vystěhování koček z domácnosti.
Incidence zoonóz spojených s kontaktem s domácí kočkou je paušálně nízká, tato rizika mohou být dále redukována praktickými opatřeními. Navíc jsou domácí zvířata spojena s mnoha zdravotními a emocionálními benefity. Riziko nákazy T. gondii od domácí kočky je nízké a základními hygienickými opatřeními může být zredukováno na zanedbatelnou úroveň.
(zaru)
Zdroj: Weese J. S. Pet cats & toxoplasmosis risk for the immunocompromised. Clinician’s brief 2016 Feb; 17−21. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/pet-cats-toxoplasmosis-risk-immunocompromised
