Aspergilóza se může vyskytnout u kteréhokoliv ptačího druhu, věkové kategorie i pohlaví, jelikož aspergilové spory jsou v prostředí všudypřítomné. Akutní forma aspergilózy bývá následkem velké koncentrace spor v prostředí, zatímco chronická forma se obvykle rozvíjí v důsledku imunosuprese.
Vlhké prostředí podporuje nadměrný růst plísní, na druhé straně velmi suché a prašné prostředí spolu s nedostatečným větráním napomáhá tvorbě spor. Oba typy prostředí tak predisponují ptáky k aspergilóze.
Mezi rizikové faktory dále řadíme stres, nevhodné podmínky, nutriční deficity, imunosupresi, užívání kortikoidů či dlouhodobé podávání antibiotik, trauma, fyzickou námahu, otravy, genetické vlivy (např. inbreeding), výskyt jiného onemocnění nebo odchyt ptáka ve volné přírodě.
Klinické příznaky aspergilózy bývají nespecifické. Zahrnují například apatii, nechutenství, ztížené dýchání, neochotu k létání, svěšená křídla atd. Při klinickém vyšetření obvykle pozorujeme úbytek hmotnosti, respirační abnormality (dyspnoe, tachypnoe, cyanózu), polyurii/polydipsii, vokalizaci, dýchání s otevřeným zobákem, kývání ocasem a/nebo rozšíření nozder. U některých pacientů se může vlivem formace granulomu v horních cestách dýchacích změnit výška hlasu nebo se může objevit biliverdinurie (zelené zabarvení urátů).
Hyfy mohou též penetrovat vzdušné vaky a/nebo krevní cévy a touto hematogenní cestou způsobit systémovou infekci.
Můžeme se setkat i s oční formou aspergilózy. Ta se projevuje výtokem z očí, matnou a zakalenou rohovkou, blefarospasmem, fotofobií a otokem očí s nažloutlým exsudátem.
V krvi pozorujeme leukocytózu s heterofilií s reaktivním posunem doleva. V případě chronické infekce může být přítomná neregenerativní anémie. Dále jsou typické zvýšené hladiny AST, LDH a kreatinkinázy, hypoglykémie, hypoalbuminémie a hyperglobulinémie (snížený poměr albumin : globuliny < 0,5). Můžeme pozorovat i zvýšené hodnoty kyseliny močové a abnormality elektrolytů.
Velice užitečná je cytologie a kultivace z dýchacích cest nebo z granulomů. Sérologie se hodí spíše k monitorování terapie pomocí titrů párových vzorků.
Zobrazovací diagnostika, zejména rtg, je užitečná pro zjištění lokalizace a distribuce lézí, sama o sobě však diagnózu nepotvrdí. Provádíme laterální a dorzoventrální projekci, kdy můžeme pozorovat asymetrii a zesílení stěn vzdušných vaků, konsolidaci a denzitu měkké tkáně v plicích či vzdušných vacích.
Endoskopie, ač invazivní, nám umožní odebrat reprezentativní vzorky a též vizualizovat granulomy a plaky. Navíc můžeme transendoskopicky odstranit granulomy a aplikovat antifungální terapii.
Léčba zahrnuje infuzní terapii krystaloidy (s.c., i.v. nebo intraoseálně) v udržovací dávce 50−150 ml/kg/24 hod plus korekce deficitů tekutin. Rychlost podání je 10−25 ml/kg během 5 minut nebo 100 ml/kg každých 24 hodin v rámci kontinuální infuze. Případně může být spočítána denní potřeba a jedna třetina dávky může být podávána subkutánně každých 8 hodin.
Relativní vlhkost prostředí udržujeme na 40−50 % a teplotu na 29,5−32 °C.
Antimykotická terapie může trvat až několik měsíců. Cesty podání zahrnují nebulizaci, perorální, parenterální a topickou cestu. Z účinných látek můžeme použít amfotericin B, itrakonazol, flukonazol, klotrimazol a terbinafin-hydrochlorid, v ideálním případě na základě testu citlivosti.
Prognóza závisí na závažnosti každého jednotlivého případu. Nekomplikované případy mívají příznivou prognózu, výjimkou však není ani měsíce trvající léčba. V případě, že není zjištěna predisponující příčina, může i po úspěšném vyléčení dojít k reinfekci.
(kriz)
Zdroj: Huang J., Mayer J. Avian apergillosis: what every veterinarian needs to know. Today’s Veterinary Practice, 2018 Jan 31. Dostupné na: https://todaysveterinarypractice.com/exotic-medicine/avian-aspergillosis
