Spolu se zimním obdobím přichází sezóna posolených chodníků, a tím pádem i zvýšeného rizika poranění a následné infekce, která se může dostat například do zvířecích tlapek. Vhodnou modalitou léčby takových poranění je tzv. vlhké hojení, jehož benefity oproti hojení suchému shrnuje následující text.
Vlhké prostředí aktivuje a podporuje tělu vlastní reparační procesy. Do procesu hojení jsou zapojeny leukocyty, fibroblasty, endotelové buňky, epitelové buňky, růstové faktory, proteázy, inhibitory proteáz, cytokiny a extracelulární matrix. Všechny výše uvedené buňky, enzymy a cytokiny vykazují nejvyšší aktivitu ve vlhkém prostředí se stabilní teplotou.
Vlhké hojení umožňuje migraci leukocytů v ráně, čímž podporuje selektivní autolytický débridement nekrotických částí léze. Enzymy obsažené v raném sekretu působí proteolyticky přímo v ráně, aniž by je krycí materiál absorboval, a tudíž inaktivoval. Autolytický débridement snižuje riziko progrese nekrotických procesů i bakteriální infekce. Minimalizuje zvětšování a prohlubování léze. Vlhké a teplé prostředí akceleruje aktivitu fibroblastů, endotelií i epitelových buněk. Rána je rychleji vyplněna granulační tkání, kontrahuje se a rychleji se obnovuje bariérová funkce kůže. Vlhkost zabraňuje přilnutí krytí k obnaženým tkáním a díky tomu zmírňuje bolest, minimalizuje dráždění léze a rozvoj zánětu.
Vlhké prostředí sice vytváří podmínky pro růst a množení bakterií, současně je však příznivé i pro aktivitu buněk imunitního systému. Výzkumy se jasně shodují v tom, že incidence bakteriálních infekcí u vlhkého hojení je nižší než u standardního způsobu hojení, pokud je rána adekvátně kryta a pravidelně (každé 2−3 dny) převazována.
Suché hojení neumožňuje selektivní débridement rány. Kromě nekrotické tkáně ulpívá na krytí i nově vytvořená granulační a epitelová tkáň, jejichž opakované odstraňování při převazech prodlužuje dobu hojení. Vlákna gázy, která k ráně přilnou, působí iritačně jako cizí těleso, vyvolávají zánět a tím se prodlužuje doba hojení. Suché krytí prosáklé raným sekretem, jež je ponecháno na ráně delší dobu, představuje vstupní bránu pro bakterie a zvyšuje riziko infekce. Snaha o vytvoření vlhkého prostředí v ráně tím, že je krycí gáza pouze navlhčena fyziologickým roztokem, nevede k dlouhodobému pozitivnímu efektu vlhkého hojení, neboť gáza brzy vysychá. Odstranění suchého krytí při převazu rány je bolestivé a často vyžaduje sedaci pacienta.
Vlhké hojení ran disponuje mnoha pozitivy. Opírá se o fyziologické procesy a akceleruje tělu vlastní reparační mechanismy. Proces hojení je díky němu urychlen a riziko infekce je přitom nízké. Důležité je zvolit vhodný typ vlhkého krytí dle charakteru rány. Obecně platí, že pro léze se středním až velkým množstvím exsudátu jsou vhodné pěny či algináty, pro rány s nízkou exsudací se využívají hydrokoloidy a k rehydratování suchých ran jsou optimální hydrogely.
(dewa)
Zdroj: Campbell B. G. Principles of moist wound healing (or why wet-to-dry bandages may be all wet). Proceedings of the NAVC, North American Veterinary Conference, Orlando, Florida, 2006 Jan 7−11.
