Cévní mozkové příhody (CMP) jsou u lidí druhou nejčastější příčinou úmrtí na světě. Mnozí si myslí, že u psů jsou ojedinělé, ale není tomu tak. S rozvojem diagnostických metod totiž narostl i počet zaznamenaných případů.
U lidí, kteří utrpěli cévní mozkovou příhodu, je běžným příznakem nemoci ochrnutí, tedy oslabení horní a dolní končetiny na jedné straně těla a také pokles ústního koutku. U psů se však tyto symptomy vyskytují jen zřídka, byť příznaky CMP se zpravidla také objeví náhle. V závislosti na postižené oblasti mozku se však mohou velmi různit. Mezi nejčastější symptomy CMP patří: náklon hlavy, poruchy chůze, změny osobnosti, ztráta čistotnosti, oslabené vnímání okolí, abnormální pohyby nebo poloha očí, poruchy chůze – pády/padání na jednu stranu, slepota a záchvaty.
Díky lehce odlišné anatomii mozku (především méně výrazný pyramidový systém) většinou probíhá jejich zotavení rychle a bez komplikací. U psů nemáme žádnou specifickou léčbu, většinou postačí podpůrná péče.
Uvádí se, že karcinomem prostaty (KP) trpí pouze muži, psi a lvi. Lidská a psí prostata mají mnoho společných funkčních, anatomických a fyziologických znaků, ale zatímco u mužů jde o nejčastější nekutánní zhoubný nádor, u psů patří mezi relativně málo častá onemocnění. Další rozdíly najdeme v terapii, a především v prognóze. U psů je velmi nepříznivá, průměrná doba přežití bez léčby je pouze 17 dní, s léčbou zhruba sto dní. Zde je ovšem nutno přičíst i negativní vliv pozdní symptomatické manifestace nemoci, a tím i pozdější zahájení terapie. To se výrazně liší od prognózy pozorované u mužů, kde se uvádí, že pětiletá úmrtnost v důsledku KP u pacientů mladších 75 let je naštěstí jen 3–4 %.
Osteoartritida (OA) neboli degenerativní onemocnění kloubů se u lidí i psů nejčastější týká kolen, kyčlí, ramen a loktů. Bolest, kterou pociťují, má také společný základ, což vede vědce k domněnce, že neurofyziologie obou živočišných druhů je propojená. Snaží se tak o přístup one medicine, tedy určit společné mechanismy a nové možnosti léčby, které pomohou jak psům, tak lidem. Takový přístup bohužel nelze aplikovat u revmatoidní artritidy (RA).
V minulosti byla léčba RA u lidí postavena na nesteroidních antirevmaticích a v pozdější fázi onemocnění na chorobu modifikujících lécích, nyní je v léčbě uplatňován cílený přístup. Revmatoidní artritida je u psů sice vzácná, ale potřebná terapie je mnohem komplikovanější a agresivnější než u lidí. Klasicky byla u psích pacientů doporučovaná imunosuprese pomocí kortikoidů, ale odpověď na tuto terapii nebyla stálá ani při vysokých dávkách. Četné nežádoucí účinky navíc omezují jejich dlouhodobé užívání, což vede k potřebě nových léčebných strategií. V tomto ohledu byla u psů vyzkoušena celá řada terapeutických postupů, v některých případech byla účinná léčba pomocí solí zlata (např. thiomalátu sodnozlatného), a to samotných nebo v kombinaci s prednisonem, ale doba do klinického zlepšení čítala dlouhé týdny (6–12 týdnů). Mezi nejnovější zkoušené strategie tak dnes patří buněčná terapie pomocí mezenchymálních kmenových buněk. Tento nový přístup dává naději psím pacientům s dřívější velmi špatnou prognózou (nezřídka končicí eutanazií). Navzdory dosavadní terapii se u většiny psů rozvíjí progresivní onemocnění kloubů s různým stupněm instability a ankylózy.
(kata)
Zdroje:
1. Epidemiologie cévní mozkové příhody. FN u sv. Anny, Brno, 2024. Dostupné na: www.fnusa.cz/o-nemocnici/cmp/cevni-mozkova-prihoda-detailne
2. Platt S. Canine stroke. 33rd Annual World Small Animal Veterinary Association Congress, Dublin, 2008 Aug 20−24. Dostupné na: www.vin.com/apputil/content/defaultadv1.aspx?pId=11268&id=3866650
3. How can I tell if my pet has had a stroke? American Animal Hospital Association, 2024. Dostupné na: www.aaha.org/your-pet/pet-owner-education/ask-aaha/strokes-in-dogs
4. Ryman-Tubb T., Lothion-Roy J. H., Metzler V. M. et al. Comparative pathology of dog and human prostate cancer. Vet Med Sci 2022; 8 (1): 110–120, doi: 10.1002/vms3.642.
5. Meeson R. L., Todhunter R. J., Blunn G. et al. Spontaneous dog osteoarthritis – a One Medicine vision. Nat Rev Rheumatol 2019; 15 (5): 273–287, doi: 10.1038/s41584-019-0202-1.
6. Di Matteo A., Bathon J. M., Emery P. Rheumatoid arthritis. Lancet 2023; 402 (10416): 2019–2033, doi: 10.1016/S0140-6736(23)01525-8.
7. Romatowski J. Comparative therapeutics of canine and human rheumatoid arthritis. J Am Vet Med Assoc 1984; 185 (5): 558–562.
8. Seo M. G., Park S., Han S. et al. Long-term treatment of allogeneic adipose-derived stem cells in a dog with rheumatoid arthritis. J Vet Sci 2022; 23 (4): e61, doi: 10.4142/jvs.22069.
9. Svoboda M., Senior D. F., Doubek J., Klimeš J. Nemoci psa a kočky, II. díl. Noviko, Brno, 2001.
