FIP je nejčastějším infekčním onemocněním postihující nervový systém koček, přičemž může napadnout jakoukoliv jeho část. Meningoencefalomyelitida spojená s FIP se vyskytuje jak u efuzivní formy (přibližně 15 % jedinců projevuje neurologické symptomy), tak u formy suché (až 33 % koček vykazuje neurologické abnormality). FIP byla prokázána i jako nejčastější příčina dysfunkce míchy (v jedné studii post mortem).
FIP typicky postihuje jedince mladší 2 let vystavené prostředí přístupnému více kočkám. Nicméně inkubační doba u suché formy může být i několik let, nedávný kontakt s jinými kočkami tak není podmínkou. Klinickým příznakům předchází významný stres, operace či onemocnění. U suché formy mohou být symptomy ze začátku hodně nespecifické (horečky ve vlnách, snížená chuť k jídlu, netečnost). Abdominální palpace může odhalit abnormality plynoucí z přítomnosti pyogranulomatózního zánětu ledvin a mízních uzlin. Časté jsou i změny na očích (iritida, rohovkové precipitáty a chorioretinitida). Neurologické příznaky odrážejí postižení vysoce prokrvených struktur mozku (meningy, plexus choroideus, ependymální oblasti). Běžné jsou záchvaty, příznaky vestibulocerebellárního a centrálního vestibulárního postižení.
Diagnostika FIP bývá pravou výzvou, proto by každá kočka s neurologickými a očními problémy (původem z prostředí přístupného více kočkám a zároveň vykazující výskyt intermitentních horeček nereagujících na antibiotika) měla být podezřelá na FIP, a to až do doby, než prokážeme, že tomu tak není.
Zobrazovací diagnostika mozku většinou odhalí periventrikulární a meningeální zesílení svědčící o meningitidě/choroiditidě a může poukázat i na obstrukční hydrocefalus. Supurativní nebo smíšená pleocytóza v mozkomíšním moku nabízí další pojítko směrem k FIP. Nápomocné nám mohou být i významně zvýšené hladiny titru FCoV v krvi nebo v cerebrospinální tekutině. Kočky se suchou formou FIP jsou zřídkakdy séronegativní. Doplňujícím diagnostickým nástrojem může být také průkaz virového antigenu imunofluorescencí ve tkáních či tělních tekutinách nebo průkaz virové DNA pomocí PCR u jedinců séronegativních či vykazujících patologické změny na orgánech atypické pro FIP.
FIP má špatnou prognózu. Kočky, u kterých se projevily neurologické příznaky, většinou nepřežijí 1 rok a progrese u nich bývá velmi rychlá. Terapie se zaměřuje především na modulaci imunitní odpovědi vůči virovému antigenu. Kombinace prednisonu (2–4 mg/kg/den p.o. jako počáteční dávka) a interferonu (kočičí IFN-co nebo humánní IFN-oc) patří mezi nejpoužívanější. Setkat se můžeme i s doporučením dalších imunosupresiv (chlorambucil, thalidomid, cyklofosfamid, cyklosporin aj). V případě záchvatu lze doporučit antikonvulziva.
U koček jde o druhou nejčastější příčinu periferního vestibulárního postižení, hned po otitis media/interna. Příčina není známá. Může postihnout kočky všech věkových kategorií, vyšší incidence je v létě a na podzim a až ve 20 % případů je postižení oboustranné. Diagnostika je založena na vyloučení jiných příčin periferního vestibulárního postižení.
Terapie je podpůrná a měla by zahrnovat i hydrataci a dostatečný příjem kalorií. Větší pokroky v terapii jsou zaznamenány u koček, které jsou podporovány v chůzi. Nauzea a zvracení bývají spíše vzácné (lze použít maropitant). Většina koček se zotaví během 2 týdnů, ale náklon hlavy u nich může přetrvávat.
Nádory jsou častou příčinou dysfunkce míchy. U koček tvoří až 25 % všech míšních onemocnění, z toho ve třetině případů se jedná o lymfom, následují vertebrální osteosarkomy a meningeomy. U míšních lymfomu bývá častá pozitivita na FeLV. Nejčastější klinické příznaky zahrnují ataxii pánevních končetin, paraparézu a spinální hyperestezii. Lymfom provázejí i celkové příznaky jako letargie, anorexie a horečka, často jsou postiženy také kostní dřeň a ledviny. Diagnostickou volbou je MRI.
Meningeomy jsou u koček nejčastějším primárním nádorem mozku a tvoří u nich až 60 % všech intrakraniálních tumorů. Většinou se vyskytují od středního věku, s lehce vyšší prevalencí u samců. Klinické příznaky jsou odvislé od lokalizace nádoru, často jsou pozorovány změny v chování, ataxie, pohyby do kruhu, přecházení, záchvaty. MRI je zde první diagnostickou volbou. Většina meningeomů se nachází v supratentoriální oblasti mozku a ve 3. mozkové komoře. Přibližně 25 % koček má mnohočetná nádorová ložiska. Většina těchto nádorů je dobře ohraničená a nese znaky benignity, jsou tak dobře operovatelné. Doba přežití po chirurgické excizi činí přibližně 2 roky. V případě paliativní terapie jsou volbou kortikoidy a antikonvulziva.
Jedná se o časté vaskulární onemocnění koček v některých částech světa (Amerika), které bývá způsobeno migrací larvy Cuterebra spp. přes mozek. Postiženy mohou být kočky každého věku, nástup příznaků je perakutní a jejich obraz odpovídá unilaterální dysfunkci předního mozku (pohyby do kruhu, změny osobnosti, záchvaty, demence, slepota). Většinou jim předcházejí nespecifické příznaky postižení horních cest dýchacích (běžná vstupní brána pro parazity).
(kata)
Zdroj: Rossmeisl jr. J. H. Top five feline neurologic emergencies. Proceedings: NAVC Conference 2013 Small Animal. Dostupné na: www.vetfolio.com/learn/article/top-five-feline-neurologic-emergencies
