Paréza či paralýza n. facialis je ve veterinární neurologii relativně častým problémem. Nejčastější příčinou je její idiopatická forma, která se vyskytuje u 75 % pacientů. Diferenciální diagnostika dále zahrnuje otitis media, idiopatickou kraniální polyneuropatii, hypotyreózu, trauma a další, méně časté příčiny.
Paralýza n. facialis nejčastěji postihuje středně staré a starší psy. Ačkoliv může být postiženo jakékoliv plemeno, nadměrně se idiopatická forma vyskytuje u kokršpanělů. Toto plemeno je predisponováno také k otitis media a hypotyreóze.
Nervus facialis je smíšený hlavový nerv (VII; motorický a senzorický), který vychází z medulla oblongata. Z mozkového kmene vystupuje kaudolaterálně, prochází přes meatus acusticus internus spolu s vestibulokochleárním nervem a vstupuje do canalis facialis v temporální kosti. Lebku opouští přes foramen stylomastoideum a dále se rozděluje na několik větví inervujících různé části hlavy, včetně všech mimických svalů, chuťových receptorů předních dvou třetin jazyka a slzné žlázy.
|
Příčiny |
Příklady |
|
Anomálie |
intrakraniální intraarachnoidální cysta |
|
Degenerativní |
idiopatická obrna n. facialis |
|
Iatrogenní |
poranění n. facialis při ablaci zvukovodu |
|
Infekční |
otitis media, infekční encefalitida |
|
Inflamatorní / imunitně zprostředkované |
myasthenia gravis, akutní polyradikuloneuritida, GME |
|
Metabolické |
hypotyreóza |
|
Neoplazie |
nerve sheath tumor, lymfom, meningiom |
|
Intoxikace |
botulismus |
|
Trauma |
trauma hlavy |
|
Vaskulární |
infarkt |
Nejčastěji si majitelé všimnou pokleslého koutku či ušního boltce, nadměrného slinění nebo vypadávání potravy z tlamy. Pacienti nejčastěji mívají unilaterální faciální paralýzu, ale může se vyskytnout i bilaterální onemocnění.
Obrna n. facialis způsobuje ipsilaterální vymizení obranného reflexu, pokles pysku, ušního boltce, na stejné straně též hypersalivaci, neschopnost mrkat a vymizení palpebrálního reflexu. Pokud jsou poškozeny také parasympatické větve n. facialis inervující slznou žlázu, mohou se vyskytnout keratoconjunctivitis sicca a korneální ulcerace.
Diagnóza idiopatické paralýzy n. facialis je typicky postavena na neurologickém vyšetření a vyloučení dalších možných příčin. Minimální diagnostický postup by měl zahrnovat hematologický a biochemický rozbor a stanovení hormonů štítné žlázy. Schirmerův slzný test a otoskopie by měly proběhnout u každého pacienta s faciální paralýzou. Další diagnostické postupy, jako MRI, se doporučují pro vyloučení strukturálních onemocnění mozku.
U idiopatické formy je terapie především podpůrná (umělé slzy pro lubrikaci rohovky, asistované krmení). Užití kortikosteroidů je kontroverzní a nebylo jednoznačně prokázáno, že zlepší stav pacienta nebo urychlí jeho zotavení.
Pokud se najde příčina paralýzy, měla by se specificky řešit. U hypotyreózy při nasazení léčby je třeba počítat s několika týdny až měsíci, než neurologické příznaky odezní, je však třeba vzít v úvahu i možnost, že k vymizení těchto příznaků nemusí dojít, ani když pacient začne být eutyreoidní.
Prognóza z hlediska plného uzdravení je opatrná až špatná bez ohledu na vlastní příčinu nebo úspěšnost terapie. Zotavování může trvat týdny až měsíce a pacienti často dosáhnou pouze částečného zlepšení.
(hap)
Zdroj: Troxel M. Facial nerve paralysis. Clinicians’s Brief 2016 May; 95−98. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/facial-nerve-paralysis
