Plicní edém u psů představuje život ohrožující stav, který by měl být co nejrychleji léčen oxygenoterapií, odpočinkem v kleci a diuretiky. Tradiční metodou volby je bolusové podávání diuretika furosemidu, nicméně nové poznatky poukazují na větší efektivitu a nižší míru komplikací při kontinuálním podávání tohoto léku.
Plicní edém je obecně definován jako abnormální akumulace tekutiny v extravaskulárním prostoru plic. Podle klasifikačních kritérií jsou rozlišovány tři základní typy pulmonálního edému:
Počátečním cílem terapie plicního edému je zvýšení parciálního tlaku kyslíku v krvi, snížení spotřeby kyslíku, zahájení diurézy a snížení zatížení srdečních komor. Kličková diuretika, mezi něž patří furosemid, jsou považována za nejvíce efektivní léky v symptomatické terapii městnavého srdečního selhání v humánní i veterinární medicíně. Standardem je intermitentní bolusové podávání furosemidu, nicméně výsledky studií v humánní medicíně poukazují na vyšší efektivitu i míru bezpečnosti kontinuálního podávání tohoto léku.
Do jednoduše zaslepené randomizované kontrolované studie bylo zařazeno 30 psů různých ras, jejichž průměrný věk činil 11,2 roku a průměrná hmotnost dosahovala 10,5 kg. U 29 psů byl diagnostikován kardiogenní plicní edém, u jednoho psa nekardiogenní plicní edém v důsledku obstrukce horních cest dýchacích. Všichni psi nejprve podstoupili oxygenoterapii a následně byli rovnoměrně rozděleni do dvou skupin.
Skupina A podstoupila terapii bolusem furosemidu v dávce 6 mg/kg. V závislosti na míře dechové frekvence byla upravena dávka a frekvence podávání následujících bolusů. Skupině B byl furosemid podáván formou kontinuální infuze konstantní rychlostí 1 mg/kg/h po dobu 48 hodin, poté byla rychlost infuze snížena na 0,5 mg/kg/h. Pro účely biochemického a hematologického vyšetření byly psům každý den odebírány vzorky krve.
Srovnání obou terapeutických modalit po dobu 2 dnů hospitalizace nepřineslo signifikantní rozdíl v měřených hodnotách (p > 0,05). Bohužel 7 psů zemřelo během prvního dne hospitalizace, následné výpočty tedy byly prováděny ze vzorků 23 psů, kteří se dožili alespoň 2. dne hospitalizace.
V rámci obou skupin byly nalezeny signifikantní rozdíly v měřených hodnotách před podáním a po podání furosemidu. Během terapie došlo k významnému poklesu hladin draslíku v krvi ve skupině A (4,1 ± 0,8 první den; 3,2 ± 0,4 druhý den) i ve skupině B (4,4 ± 0,7 první den; 3,2 ± 0,6 druhý den). Hladina močoviny v krvi byla vyšší ve skupině A (15,8 ± 9,1 první den; 22,6 ± 11 druhý den). Hladina kreatininu a fosforu v krvi byla vyšší ve skupině B (kreatinin 73 ± 12 první den; 116 ± 35 druhý den; fosfor 1,8 ± 0,7 první den; 2,4 ± 0,6 druhý den).
Výsledky této studie neprokázaly žádný signifikantní rozdíl mezi intermitentním a kontinuálním podáváním furosemidu u psů s plicním edémem.
(holi)
Zdroj:
Filipejová Z., Ramírez C. F. A., Crha M. Comparison of continuous versus intermittent furosemide administration in dogs with acute heart failure. Acta Vet Brno 2016; 85: 239–245, doi: 10.2754/avb201685030239.
