Španělští a britští veterinární lékaři a specialisté na výživu vytvořili v roce 2012 do té doby chybějící diagnostická kritéria pro metabolický syndrom u psů, pokusili se zmapovat výskyt tohoto fenoménu v běžné klinické praxi a také zhodnotit vliv snížení tělesné hmotnosti zvířete na vybrané laboratorní parametry.
Metabolický syndrom je dobře známým fenoménem humánní medicíny. Podobně jako u člověka vede obezita i u psa k rozvoji inzulinové rezistence, dyslipidémií, hypertenze a zkracuje život. Obezita a její následky však byly studovány především na psech v laboratorních podmínkách nebo na jiných živočišných druzích, a nikoliv u psů v situaci běžné klinické praxe.
Autoři vytvořili diagnostickou definici pro metabolický syndrom u psů, přičemž vycházeli z parametrů definice z humánní medicíny. U psa ve studii byl diagnostikován metabolický syndrom, pokud obdržel hodnotu 7−9 bodů v rámci 9bodového skóre tělesné kondice a zároveň splňoval dvě z následujících kritérií: plazmatická koncentrace triacylglycerolů > 2,3 mmol/l, celkový cholesterol > 7,8 mmol/l, systolický krevní tlak > 160 mmHg nebo lačná glykémie > 5,6 mmol/l (eventuálně předchozí diagnóza diabetu 2. typu). Autoři zhodnotili také vybrané biomarkery (adiponektin, lačnou inzulinémii a CRP v plazmě) a studovali, jak se stav zvířete změnil po snížení hmotnosti.
Do studie bylo zařazeno 35 obézních psů různých plemen a na počátku splňovalo kritéria pro metabolický syndrom 7 subjektů. V množství tukové tkáně se na počátku psi významně nelišili; ti, kteří splňovali kritéria pro metabolický syndrom, však měli významně nižší hladinu adiponektinu (p = 0,031) a vyšší hodnoty inzulinémie (p = 0,001).
Psi dostávali v rámci režimu snižování hmotnosti vysokoproteinovou dietu s vysokým nebo středním obsahem vlákniny a jejich majitelé zajistili psům více fyzické aktivity. V průběhu sledování (medián 259 dní; rozpětí 91−674 dní) došlo u psů ke snížení tělesné hmotnosti o 29 % (medián; rozpětí 10−44 %) a snížení množství tukové tkáně o 53 % (medián; rozpětí 16−78 %, p < 0,001). To mělo za následek snížení systolického tlaku (p = 0,008), celkového cholesterolu (p = 0,003), triacylglycerolů (p = 0,018) a lačné inzulinémie (p < 0,001). Naopak se zvýšila koncentrace adiponektinu (p = 0,001). Hodnota CRP se nezměnila.
Studie poukazuje na to, že mezi obézními psy je přibližně 20 % jedinců s metabolickým syndromem charakterizovaným hyperinzulinémií a hypoadiponektinémií. Klinický efekt má nastolení režimových a dietních opatření, což vede ke snížení tělesné hmotnosti a zlepšení zdravotního stavu psa.
(jam)
Zdroj: Tvarijonaviciute A., Ceron, J. J., Holden, S. L. et al. Obesity-related metabolic dysfunction in dogs: a comparison with human metabolic syndrome. BMC Vet Res 2012; 8 (1): 147, doi: 10.1186/1746-6148-8-147.
