Periodontální onemocnění u psů −⁠ tichý zánět s dalekosáhlými důsledky

Úvod

Periodontální onemocnění u psů začíná tvorbou zubního plaku −⁠ tenké vrstvy obsahující bakterie, která se usazuje na povrchu zubů. Pokud zubní plak není odstraněn pravidelným čištěním, začne mineralizovat a vzniká zubní kámen. Kombinace přemnožení bakterií, tvorby zubního kamene a zánětlivé odezvy imunitního systému vede k rozvoji zánětu dásní −⁠ gingivitidě, což je reverzibilní postižení. Pokud se však zánět dále rozšiřuje, vyvíjí se parodontitida, tj. zánětlivé poškození závěsného aparátu zubu. Mezi dásní a zubem se vytváří volný prostor −⁠ parodontální chobot. Neléčený zánět působí destruktivně na vazivový aparát zubu a kostní podklad, dochází k resorpci kostního podkladu a uvolnění zubu až jeho ztrátě.

Podle rozsahu postižení rozlišujeme 4 stadia onemocnění parodontu:

1. stadium je charakterizováno zánětem dásní −⁠ gingivitidou: dáseň je zarudlá, oteklá, může krvácet, již v tomto stadiu bývá přítomná halitóza (zápach z tlamy); vzniká za pouhý týden, pokud není zubní plak odstraněn.
2. stadium je parodontitida časná: zánět začíná pronikat hlouběji, začíná být narušeno periodontium −⁠ závěsný aparát zubu.
3. stadium: zánět postihuje velkou část periodoncia, vznikají hlubší parodontální choboty, zvyšuje se riziko formace abscesu.
4. stadium je parodontitida pokročilá: největší poškození měkkých tkání včetně kostního podkladu, dochází ke kostní resorpci, k uvolnění zubů až jejich vypadávání a ke kompletnímu narušení parodontu v celé délce; kvůli nejvyššímu stupni poškození bariéry nastává pronikání baterií a bakteriálních toxinů do krevního řečiště.

Anatomie a terminologie parodontu

Parodont je souhrnný název pro závěsný aparát zubu, zánětlivé onemocnění se nazývá parodontitida.

Parodont zajišťuje pevné spojení zubu s kostí čelisti. Slouží také jako bariéra před pronikáním bakterií, bakteriálních toxinů a nečistot z dutiny ústní do hlubších vrstev a do krevního oběhu. Je utvářen těmito strukturami:

• gingiva −⁠ dáseň
• sulcus gingivalis −⁠ dásňový žlábek, tedy prohlubeň mezi okrajem gingivy a povrchem zubu, s variabilní hloubkou podle plemene a velikosti psa (1−3 mm)
• cementum −⁠ zubní cement, tedy struktura na povrchu kořene ukotvující parodontální vazy
• periodontium −⁠ ozubice, tedy závěsné parodontální vazy 
• alveolární kost

Ozubice −⁠ periodontium −⁠ je vaskularizovaná tkáň, která vytváří syndesmotické spojení zubu a čelisti. Vyplňuje prostor mezi povrchem kořene zubu a alveolární kostí. Zánět samotného periodoncia se nazývá periodontitida. Parodontální vazy se nazývají Sharpeyova vlákna. Mezi parodontálními vazy probíhají lymfatické a krevní cévy a také nervová vlákna s volnými nervovými zakončeními. 

Patogeneze parodontitidy

Tvrzení, že se na vzniku a rozvoji parodontitidy podílejí pouze samotné bakterie, není zcela pravdivé. Jedná se spíše o kombinaci bakteriálního osídlení a nadměrné reakce sliznice. Nebyla vykultivována žádná specifická bakterie, která by způsobovala zánět parodontu, ale byla popsána tendence ke změně bakteriální mikroflóry od převažujících grampozitivních bakterií k přemnožení a nárůstu bakterií gramnegativních včetně anaerobních a fakultativně anaerobních.³

Makrofágy a neutrofily produkují v rámci imunitní reakce na bakteriální osídlení enzymy matrixové metaloproteinázy (MMPs). Tyto enzymy rozrušují extracelulární matrix, což se klinicky projevuje zánětem dásní. Pokud produkce pokračuje dále, dochází k lýze hlubších struktur parodontu až k lýze kostního podkladu.

Plemenná predispozice

Plemenná predispozice k rozvoji parodontitidy je pravděpodobně multifaktoriální. Genetická predispozice je velmi pravděpodobná, nebyla však zatím potvrzena. Náchylnější jsou menší plemena psů, mezi nejvíce ohrožená patří jorkširský teriér, malý knírač, toy pudl a kavalír king charles španěl. Z větších plemen jsou náchylnější chrti. 

Příznaky a projevy

Mezi hlavní příznaky periodontálního onemocnění u psů patří:

• zápach z tlamy
• zarudnutí, otok nebo krvácení dásní
• uvolněné či vypadávající zuby
• přecitlivělost na kontakt s ústní dutinou
• slintání nebo zvýšené množství slin
• změny v chování při jídle, například odmítání tvrdších granulí

Důsledky a rizika

Pokud není periodontální onemocnění důsledně léčeno, může vést k vážným problémům, jako jsou infekce v ústní dutině, které se mohou rozšířit do dalších částí těla, například do srdce, jater či ledvin. Chronický zánět také může ovlivnit celkovou kondici a kvalitu života psa. Progresivní změny bývají často ireverzibilní, nezřídka dochází ke ztrátě zubů. 

Léčba a prevence

Léčba periodontálního onemocnění závisí na závažnosti stadia. V raných fázích je často možné problém zvládnout profesionálním čištěním zubů a domácí péčí, která zahrnuje pravidelné čištění zubů speciální pastou určenou pro psy. V pokročilých případech může být nutná chirurgická intervence nebo extrakce postižených zubů. Pokročilý stupeň parodontitidy vyžaduje pořízení rentgenových snímků, kyretáže, cílené čištění chobotů a specifický přístup, který je nad rámec tohoto textu.  

Prevence je klíčová a zahrnuje pravidelnou péči o ústní dutinu, včetně čištění zubů minimálně několikrát týdně, a pravidelné veterinární kontroly. Kromě toho je vhodné podávat psům speciální dietu či pamlsky, které pomáhají snižovat tvorbu plaku.

Závěr

Periodontální onemocnění je u psů velmi rozšířeným problémem, ale s včasnou diagnózou a správnou péčí je možné jeho průběh zpomalit nebo mu úplně zabránit. Péče o ústní dutinu by měla být nedílnou součástí celkové péče o zdraví psa, protože zdravé dásně a zuby přispívají k lepší kvalitě života a dlouhověkosti zvířete. 

(dewa)

Zdroje: 
1. Haseler J. Identification of periodontal disease in dogs. Vet Times, 2025 Jun 10. Dostupné na: www.vettimes.com/clinical/small-animal/identification-of-periodontal-disease-in-dogs
2. Baldwin E. Stages of periodontal disease in dogs. Animal Dental Care and Oral Surgery, 2023 Jun 6. Dostupné na: www.wellpets.com/blog/185-periodontal-disease-stages-dogs
3. Niemiec B. A., Gawor J., Tang S. et al. The bacteriome of the oral cavity in healthy dogs and dogs with periodontal disease. Am J Vet Res 2021; 83 (1): 50−58, doi: 10.2460/ajvr.21.02.0027.