Nejpodivnější vačnatci, počítající vrány a rybí dvojníci i rekordmani – „jednohubky“ z výzkumu 2025/1
V první novoroční porci šťavnatých „jednohubek“ z výzkumu se nejen dozvíte, do kolika počítají vrány a kolik chromosomů má bahník, ale také si popíšeme rybího avatara a zahledíme se do očí vakokrtům. Dobrou chuť!
Vrány vám to spočítají!
Počítání nahlas je schopnost dosud zaznamenaná pouze u lidí. Nedávno se však zjistilo, že nahlas počítat pravděpodobně dovedou i vrány černé (Corvus corone).
Vědci z Tübingenské univerzity totiž naučili skupinu vran vydávat po spatření číslice 1–4 příslušný počet zakrákání. Vrány také dokázaly počítat v odpovědi na arbitrární zvukový podnět a jejich výkony rozhodně nebyly náhodné. Dokonce se zdálo, že už na začátku zvukového projevu mají spočítáno, kolikrát budou krákat – zvuk prvního zakrákání se lišil dle plánovaného počtu kráknutí. Podle výsledků analýzy to vypadá, že vrány povětšinou na začátku plánovaly správný počet zakrákání, ale někdy se v průběhu počítání zakoktaly nebo zapomněly, kde jsou.
Početní schopnosti vran pravděpodobně představují evoluční prekurzor „pravé“ schopnosti počítat, tedy dosáhnout symbolického pochopení čísel. Tento prvotní výzkum tak může přinést důležité poznatky pro studium kognitivních poruch spojených s počty, jako je například dyskalkulie.1, 2
Tajemství nejpodivnějšího vačnatce odhalena!
Austrálie je domovem mnoha bizarních živočichů. Možná tím nejdivnějším ze všech jsou vakokrti (Notoryctes), asi 15 cm dlouzí chlupatí savci, kteří navzdory svému jménu nemají s oblíbeným krtečkem mnoho společného. Namísto budování tunelů využívají své ploutvovité přední končetiny pro „plavání“ v pouštním písku. Jsou funkčně slepí, samičky mají vaky otevírající se směrem vzad vybavené dvěma bradavkami a samci jsou jedinými známými vačnatci postrádajícími šourek (zřejmě by jim překážel při pohybu v písku). Znalosti biologie vakokrtů jsou jen kusé, v přírodě jsou k zahlédnutí zřídkakdy a dosud se je nepodařilo chovat v zajetí.
Týmu australských biologů se nyní podařilo osekvenovat genom ze vzorků zamražených tkání samičky vakokrta chycené v roce 2015. Na základě analýzy těchto dat se podařilo zjistit, že vakokrti v průběhu evoluce ztratili zrak v několika postupných krocích – nejprve vymizely geny nutné pro tvorbu čočky, následovaly geny pro tyčinky a čípky. Vakokrti také mají jednu kopii genu pro hemoglobin navíc, což jim zřejmě umožňuje co nejefektivnější využití kyslíku dostupného pod zemí. Ukázalo se, že nejbližšími příbuznými vakokrtů jsou bandikuti − malí noční vačnatci připomínající hlodavce.3, 4
Tahle ryba má 30× víc DNA než my
Bahník americký (Lepidosiren paradoxa) žije v klidných stojatých vodách jihoamerických velkých řek a dorůstá délky až 1,8 metru. V průběhu evoluce téměř přišel o žábry a vyvinuly se u něj plíce, kterými dýchá vzdušný kyslík, na jehož příjmu je závislý.
Mezinárodní tým vývojových biologů provedl důkladnou analýzu genomů bahníka afrického a amerického, kteří se vyvinuli ze společného předka prvních suchozemských čtvernožců. Zjistili, že genom bahníka amerického obsahuje neslýchaných 91 milionů párů bází, což je asi 30× více, než má lidský genom. Stal se tak novým rekordmanem v živočišné říši. Každý z bahníkových 19 chromosomů, s výjimkou jednoho, je nejméně stejně velký jako celý lidský genom.
Genů kódujících proteiny však mají bahník i člověk přibližně stejně – asi 20 tisíc. Většinu bahníkovy DNA (cca 90 %) totiž tvoří opakující se sekvence transpozonů, což jsou úseky schopné kopírovat samy sebe a vmezeřovat se do genomu. Extrémně rychlý nárůst bahníkovy genetické výbavy v posledních 100 milionech let (přibližně o 1 ekvivalent lidského genomu každých 10 milionů let) je zřejmě způsoben ztrátou genů, které regulují expanzi transpozonů.5, 6
Rybí dvojníci na pomoc onkologickým pacientům
Výběr protinádorové terapie na míru konkrétnímu pacientovi se sice trochu zjednodušil s dostupností sekvenování a cílené léčby, stále však není zaručeno, že pacient na podávanou léčbu odpoví. 5letá randomizovaná studie, která nedávno odstartovala v Portugalsku pod vedením vývojové bioložky Rity Fiorové, nabízí neotřelou alternativu. Pacienti v ní budou léčeni terapií, jejíž účinnost byla předem otestována na embryích zebřiček − drobných rybek využívaných díky své průhlednosti jako modelový organismus.
Zárodkům zebřiček budou implantovány fluorescenčně značené nádorové buňky pacientů. Tito rybí „avataři“ poté mohou být vystaveni určitému léčivu nebo ozařování, což vědcům umožňuje na základě chování označených nádorových buněk předpovědět, zda je pacientův nádor k dané terapii citlivý. Stejně důležité je i odhalení, na kterou terapii nádor neodpovídá, neboť může pacientům ušetřit nepříjemnou léčbu s řadou vedlejších účinků, jež by jim stejně nepomohla.7
(este)
Zdroje:
1. Liao D. A., Brecht K. F., Veit L., Nieder A. Crows "count" the number of self-generated vocalizations. Science 2024 May 24; 384 (6698): 874–877, doi: 10.1126/science.adl0984.
2. Lenharo M. These crows have counting skills previously only seen in people. NatureNews, 2024 May 23. Dostupné na: www.nature.com/articles/d41586-024-01482-x
3. Frankenberg S. R., Lucas S., Feigin C. Y. et al. Unearthing the secrets of Australia's most enigmatic and cryptic mammal, the marsupial mole. Sci Adv 2025 Jan 3; 11 (1): eado4140, doi: 10.1126/sciadv.ado4140.
4. Wilcox C. Digging up the evolutionary secrets of Australia’s weirdest mammal. ScienceAdviser, 2025 Jan 6. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-digging-evolutionary-secrets-australia-s-weirdest-mammal
5. Schartl M., Woltering J. M., Irisarri I. et al. The genomes of all lungfish inform on genome expansion and tetrapod evolution. Nature 2024 Aug 14, doi: 10.1038/s41586-024-07830-1 [Epub ahead of print].
6. Wilcox C. This odd fish has 30 times as much DNA as humans − a new record for animals. ScienceAdviser, 2024 Aug 15. Dostupné na: www.science.org/content/article/scienceadviser-peptide-keeps-anorexic-mice-losing-weight
7. Leslie M. Fish implanted with tumor cells could help oncologists quickly personalize cancer treatments. Science News 2025 Jan 3, doi: 10.1126/science.z63yktc.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.