Pseudomonádová otitida u koček a psů

Patofyziologie

Otok u akutní otitidy může zapříčinit alteraci kožní bariéry a změnu složení ušního mazu, což vede k množení grampozitivních bakterií. S tím, jak se lumen zvukovodu zužuje, se zhoršuje ventilace a vzniká anaerobní, vlhčí a teplejší prostředí. Tyto podmínky pak vedou k prorůstání populací převážně gramnegativní flóry, obzvlášť Pseudomonas spp.

Příznaky

Infekce Pseudomonas spp. je převážně unilaterální, s akutním nástupem, zvířata třesou hlavou a škrábou si uši, ušní boltec je zanícený a často ulcerovaný. Výtok bývá mukoidní, páchnoucí a zbarvený žlutozeleně.

Kromě těchto příznaků se může projevit i poškození nervů – Hornerův syndrom a paralýza n. facialis, psi mají problém se žvýkáním potravy či aportováním. S otitis interna je spojená ztráta sluchu, šikmé držení hlavy a/nebo nystagmus.

Diagnostika

Pacienti se klinickému vyšetření obvykle brání; uši jsou spíše bolestivé než pruritické. Ušní kanál je oteklý, ulcerovaný, s páchnoucím a často hemoragickým žlutozeleným výtokem. Pokud infekce postihne střední ucho, pacienti mohou vykazovat příznaky zánětu středního a vnitřního ucha (uvádí se, že otitis media je přítomna přibližně v 83 % případů chronické otitis externa).

Diagnostický je nález tyčinkovitých zárodků obklopených degenerovanými neutrofily v cytologickém preparátu. Následovat by měla kultivace se stanovením citlivosti na antibiotika. Vzorky odebíráme ze spojení horizontálního a vertikálního kanálu a v případě otitis media i ze středního ucha (populace bakterií a jejich citlivost na antibiotika se mohou lišit). Pokud je bubínek intaktní, ale abnormální, měla by být provedena myringotomie v pars tensa, tj. v kaudoventrálním kvadrantu bubínku.

Metodou volby z hlediska zobrazovacích technik je MRI či CT kvůli posouzení změn na bulla tympanica.

Léčba

Pečlivým čištěním a výplachy ucha v celkové anestezii odstraníme infikovaný debris a zánětlivé mediátory, ulevíme pacientovi od bolesti a umožníme lepší pronikání topických antibiotik.

Redukce otoku a tvorby exudátu docílíme podáváním glukokortikoidů systémově a topicky. Neocenitelný přínos má iniciální výplach dexamethasonem v protizánětlivé dávce.

Užitečné jsou výplachy 2% kyselinou octovou a tris-EDTA. Topicky se používají gentamicin, enrofloxacin a marbofloxacin; v případě ruptury bubínku pak ve formě vodního roztoku. Podávání celkových antibiotik je indikováno v případě otitis media a hyperplazie ušního kanálu, kdy není možné použít topickou medikaci. Na základě kultivace a citlivosti aplikujeme orálně flourochinolony a injekčně amikacin.

Jestliže se zobrazovacími metodami potvrdí v uchu nezvratné změny, je indikovaná chirurgická intervence. V případě změn na zvukovodu a současně na středním uchu je nutná totální ablace zvukovodu a osteotomie bulla tympanica. Pokud je postižené pouze střední ucho, postačuje ventrální osteotomie.

Bolest kontrolujeme podáváním opioidů. Nesteroidní antiflogistika jsou méně efektivní a neměla by se podávat souběžně s glukokortikoidy.

Kontraindikace, opatření a interakce léčiv

Při ruptuře bubínku existuje riziko ototoxicity. V případě otoku, ulcerace a bolestivosti zvukovodu se musíme vyhnout výplachům obsahujícím kyseliny, detergenty, ceruminolytika, adstringencia a alkohol. Antibiotika ze skupiny aminoglykosidů (gentamicin, neomycin) a flourochinolony jsou v kyselém prostředí inaktivované. Aby se zabránilo pronikání léčiv do vnitřního ucha, neměly by se používat přípravky s obsahem DSMO v kombinaci s aminoglykosidy.

(zaru)

Zdroj: Paterson S. Pseudomonas otitis infection in cats and dogs. Clinician’s brief 2012 Sep; 59−64. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/pseudomonas-otitis-infection