Jak na kolaps trachey u psů?
Tracheální kolaps je u psů poměrně častým problémem, především u malých plemen. Ve většině případů se vyskytuje ve středním věku a měl by být vždy zahrnut mezi diferenciální diagnózy u kašle.
Etiopatogeneze
Kolaps průdušnice neboli zmenšení jejího průměru je multifaktoriální onemocnění, u kterého dochází k oploštění tracheálních prstenců z důvodu zvýšené laxity nebo nadbytku tkáně dorzálního vazivového spojení.
Dle míry zúžení lumen rozlišujeme 4 stupně závažnosti:
- Stupeň I: redukce do 25 %
- Stupeň II: redukce o 25–50 %
- Stupeň III: redukce o 50–75 %
- Stupeň IV: redukce o 75–100 % (tedy téměř úplná ztráta průsvitu průdušnice)
Jedná se o postupně se zhoršující onemocnění, kdy s přibývajícím věkem dochází k dalšímu změkčení chrupavek a zmenšení průsvitu průdušnice. Postižení může být jak v krční, tak v hrudní oblasti. Během dýchacího cyklu vlivem změny tlaků dochází ke kolapsu krční průdušnice při nádechu a v hrudní části při výdechu.
Na progresi onemocnění má vliv velké množství sekundárních faktorů, od alergenů přes obezitu či kardiomegalii až po infekce dýchacích cest nebo například gingivitidu a odontolitiázu.
Kašel jako klíčový symptom
Hlavním klinickým příznakem je kašel, který bývá zpočátku spíše suchý a houkavý. S progresí onemocnění se zhoršuje, objevují se záchvaty kašle s těžkou dušností a cyanózou. Kašel se zhoršuje při přechodu do teplého prostředí, při rozrušení nebo tělesné zátěži. Někdy jej mohou vyvolat i silné pachy (cigaretový kouř, parfémy, čisticí prostředky apod.).
Klinické vyšetření
V počátcích onemocnění bývá klinické vyšetření bez zásadnějšího nálezu. Později je při palpaci průdušnice pozorováno vyvolání kašle. Řada pacientů s kolapsem průdušnice je obézních, což je jeden z přitěžujících faktorů. Další častou komorbiditou je kardiomyopatie a u pacientů je auskultován levostranný srdeční šelest. Dále můžeme pozorovat stridor, zvláště při současném onemocnění horních dýchacích cest, a tito psi by měli být vyšetřeni pro případnou laryngeální paralýzu. U 45–83 % pacientů s kolapsem průdušnice bývá souběžně diagnostikována i bronchomalacie, respektive bronchiální kolaps.
Zobrazovací metody
Klinické příznaky, historie pacienta a klinické vyšetření jsou velmi signifikantní. Pro potvrzení diagnózy je nutná vizualizace místa kolapsu − lze využít rentgen, skiaskopii či tracheobronchoskopii, která je vhodná i pro posouzení dolních cest dýchacích.
Rentgen hrudníku by měl mít zhotoven u všech pacientů s kašlem kvůli vyloučení dalších potenciálních diagnóz. Jelikož je kolaps průdušnice závislý na fázi dechového cyklu, nemusí být vždy zachycen na rentgenu.
Skiaskopie je dynamické vyšetření, které nám v aktuálním čase ukazuje průdušnici a hlavní průdušky. Můžeme tak zhodnotit jejich průměr a závažnost kolapsu. Během vyšetření by měl pro správné zhodnocení pacient kašlat, proto se neprovádí v celkové anestezii ani sedaci.
Tracheobronchoskopie nám umožňuje přímou vizualizaci průdušnice a dolních cest dýchacích, můžeme velmi dobře posoudit stupeň kolapsu, případně odebrat vzorky pro další diagnostiku. Endoskopie dýchacích cest je považována za metodu volby v diagnostice kolapsu průdušnice; jelikož se však provádí v celkové anestezii, může být pro značnou část pacientů s dyspnoí bohužel velmi riziková.
Diferenciální diagnózy
- onemocnění srdce
- chronická bronchitida
- obstrukce průdušnice
- onemocnění dolních cest dýchacích
- dirofilarióza
- onemocnění plicního parenchymu – neoplazie, fibróza, infekce
- brachycefalický syndrom
- laryngeální paralýza
Terapie a management péče
Léčebný plán a vhodný režim by měl být pacientovi sestaven na míru dle nálezů a komplikujících faktorů. U akutně dušných pacientů je ke zvážení oxygenoterapie doplněná o vhodnou sedaci (např. butorfanol v dávce 0,2 mg/kg každých 4–6 hodin) dle aktuálního stavu. Vhodná medikace pro pacienty s kolapsem průdušnice zahrnuje následující modality.
Antitusika
Léky potlačující kašel se používají buď samostatně, nebo v kombinaci:
- hydrokodon 0,25 mg/kg p.o., 3–4× denně
- kodein 1–2 mg/kg p.o., 1–3× denně
- butorfanol 0,55 mg/kg p.o., každých 6–12 hodin
- difenoxylát/atropin 0,2 mg/kg p.o., 2–3× denně
- maropitant 2 mg/kg p.o., 1× za 48 hodin
Bronchodilatancia
Léky pomáhající rozšiřovat průměr bronchů jsou indikované při souběžném onemocnění dolních cest dýchacích:
- teofylin 10 mg/kg, 2× denně
- terbutalin 0,625–5 mg pro toto, 2× denně
- albuterol 50 µg/kg, 2–3× denně
Kortikosteroidy
Kortikosteroidy mohou pomoci s potlačením zánětu v dýchacích cestách. Lze je používat jak perorálně, tak inhalačně:
- prednison/prednisolon v počáteční dávce 1 mg/kg 1× denně, s postupným snižováním dávky
- flutikason 110–220 μg, inhalačně každých 12 hodin
Doporučení pro majitele
- Identifikace a odstranění dráždivých látek, které mohou vyvolat kašel.
- Používání postroje místo obojku.
- Omezení fyzické zátěže u pacientů, u kterých vyvolává kašel nebo dýchací obtíže.
- Udržování optimální hmotnosti pacienta.
- Změna životního stylu, která vede k omezení okolností vyvolávajících kašel (např. zavedení nekuřácké domácnosti).
Další možnosti
- U pacientů, u kterých stávající medikace selhává, je ke zvážení vyšetření plicní hypertenze a dle výsledků nasazení sildenafilu v počáteční dávce 0,5–1 mg/kg každých 8 hodin.
- Další možností zvláště u závažných stupňů kolapsu je zavedení tracheálního stentu.
(kasa)
Zdroj: Archer T. Tracheal collapse. Clinician's Brief, 2021 Jun. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/tracheal-collapse
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Přístup k řešení urolitů se mění, tradiční chirurgická terapie je nahrazována méně invazivními alternativami
- Top 5 nejčastějších poranění svalů a šlach u psů
- Urolitiáza psů a koček − faktory výživy a pitného režimu
- Jak na kolaps trachey u psů?
- Top 5 situací využití gabapentinu ve veterinární praxi... a kdy naopak vhodný není