Na drsném jazýčku kočky můžeme vidět množství drobných papil, které míří jedním směrem a jsou do určité míry pohyblivé. Tato jejich vlastnost zajistí mnohem lepší pročesání zašmodrchané srsti a zároveň dochází k příjemné masáži, při které se kůže prokrví a zbaví odumřelých chloupků. V době, kdy nejsou drobné háčky na jazyku kočky používány, na sebe dosedají jako tašky na střeše. Toto jim umožňují malé drážky, které jsou lokalizovány na každém háčku ve směru k jícnu. Jedním tahem se tak kočičí jazyk lehce zbavuje nachytaných chloupků, které odcházejí dál směrem do zažívacího traktu. Někteří odborníci doufají ve využití těchto poznatků např. v měkké robotice či medicíně pro výrobu specifických materiálů.
Jednou z příčin tvorby smotků je překročení kapacity žaludku pro snadný odsun chlupů do střev. Většinou se jedná o dlouhosrstá plemena koček, nicméně faktorů, které mohou být důvodem, je více (nadměrná péče o srst daná bolestí či úzkostnými stavy, infestace blechami nebo svědivá onemocnění kůže).
Chronická onemocnění gastrointestinálního traktu nebo zvýšená stimulace sympatiku jako následek chronické bolesti či stresu mohou vést k narušení motility horního úseku GIT. Podle zkušeností autorky tohoto článku je časté zvracení smotků chlupů u krátkosrstých plemen spojeno právě s chronickými onemocněními GIT (intolerancí krmiva či idiopatickým střevním zánětem – IBD). Vyřešení primární příčiny nezřídka vede i k úpravě tohoto problému.
Majitelé běžně chápou časté zvracení smotků jako něco normálního, proto ani nevyhledávají konzultaci s veterinárním lékařem. Veterinární lékaři by měli otázku eliminace smotků zahrnout mezi rutinní dotazy při klinickém vyšetření, obzvláště pak u pacientů s GI problémy či okultní ztrátou hmotnosti. V těchto případech nám totiž může napomoci při rozhodování o dalších diagnostických postupech nebo terapeutické strategii. Majitelé často popisují eliminaci smotku jako „vykašlávání“, je proto namístě odlišení chronického kašle od skutečného zvracení smotků.
Většina smotků, které se formují v žaludku a dosáhnou velikosti znemožňující pasáž do duodena, je vyzvracena. V krajních případech, kdy trichobezoár vyzvracet nelze:
Trichobezoáry zadržené v GIT po delší dobu mohou podléhat částečné mineralizaci. Jejich pasáž se ještě více znesnadní a klinické příznaky jsou mnohem bohatší. I když na trichobezoáry primárně trpí kočky, raritně se s nimi můžeme setkat i u psů. Popsána byla například obstrukce tenkého střeva smotky chlupů po provedení střevní end-to-end anastomózy pomocí kruhové sešívačky.
Trh na tento častý problém reaguje pestrou nabídkou nejrůznějších diet a přípravků, neexistují však odborné studie potvrzující, že tyto postupy opravdu fungují.
Obecně lze uvést, že zvracení chlupů je 2× běžnější u zdravých koček dlouhosrstých plemen než u krátkosrstých. Kočka tráví péčí o svou srst přibližně 25 % bdělého času. Nestrávené chlupy z velké části odcházejí stolicí. V případě, že je toto množství chlupů nadměrné, může dojít k podráždění sliznice střeva a vzniku kolitidy, navenek se to může projevit jako čerstvá nenatrávená krev v rektu u jinak zdravě vypadající kočky. Zvracení trichobezoárů však není pozorováno u divokých kočkovitých šelem ani u těchto zvířat držených v zajetí (ZOO), která jsou primárně krmena syrovou potravou, a nikoliv průmyslově zpracovaným krmivem.
Má se za to, že formování trichobezoárů u domácích koček je následkem nedostatečné kontraktility žaludku a proximálního úseku tenkého střeva v době hladu. U většiny druhů zvířat dochází v čase hladovění k tvorbě tzv. myoelektrických migrujících komplexů (MMC), které vycházejí z prázdného žaludku a šíří se distálně s cílem usnadnit pasáž nestravitelných zbytků do kolonu. Tyto komplexy však byly u domácích koček identifikovány pouze v distální části tenkého střeva. Místo nich byly popsány tzv. migrující hrotové komplexy (MSC − migrating spike complexes, 1 mm/s), které však probíhají pouze kaudálně, v distálních částech střev, tedy bez vlivu na žaludek a duodenum.
Dá se tak předpokládat, že peristaltika prázdného žaludku je u koček omezenější, přičemž velký vliv na jeho vyprazdňování má potrava. Rychlejší pasáž zažitiny je u krmiva vlhkého než suchého (4 vs. 14–16 hod), u granulí je podstatný i jejich tvar (rychleji projdou kulaté než trojúhelníkovité), větší porce krmiva se v žaludku zdrží také déle. Vliv vlákniny na vyprazdňování žaludku nebyl prokázán – podle dosavadních poznatků nebylo signifikantní, zda jí krmivo obsahovalo hodně, či málo. Vliv příjmu vody je rovněž nejednoznačný.
Přijímané krmivo může mít u koček zásadní vliv na to, jak rychle se jim budou v žaludku formovat smotky chlupů!
Tento problém je v populaci domácích koček velmi rozšířený. Většinou se prezentuje zvracením, nauzeou (častým požíráním trávy za účelem vyvolání zvracení) či průjmem. V některých případech je jediným příznakem hubnutí, někdy doprovázené ztrátou chuti k jídlu, nebo naopak zvýšeným apetitem. Zvracení smotků chlupů může být jedním z příznaků. Nápravu může zajistit vhodné krmivo.
V případě, že GI onemocnění bylo vyloučeno, mohou pomoci speciální diety omezující tvorbu trichobezoárů. Obvykle jsou postavené na zvýšeném množství nerozpustné vlákniny. Vědecky podložené práce o jejich funkčnosti chybějí, nicméně ze zkušenosti majitelů zvířat lze určitý efekt předpokládat.
Syrová potrava, krmení typu BARF má také své pozitivní výsledky, ale opět chybějí vědecké práce na toto téma. Je tak na majiteli a ošetřujícím veterinárním lékaři, co budou preferovat.
Jedná se o doporučení, u nichž lze jen obtížně říci, že některá fungují lépe a jiná hůře.
Po vyzkoušení všech výše uvedených postupů a vyloučení případných onemocnění lze nasadit prokinetickou farmakoterapii podporující vyprazdňování žaludku:
Někteří kolegové jsou zásadně proti většině z těchto opatření s odkazem na jejich nepřirozenost. Například dr. Fern Slacková z Uniquely Cats Veterinary Center, která se již desetiletí věnuje výhradně kočičí medicíně a disponuje rovněž zkušenostmi se svými vlastními dlouhosrstými kočkami, zastává názor, že neexistuje „jen nějaký trichobezoár“. Časté zvracení trichobezoárů je podle ní mnohdy symptomem závažného onemocnění, jakým je IBD, někdy až lymfom. Jak připomíná, kočka není automobil, abychom ji neustále něčím promazávali, a sama by si nevybrala ani potravu s vysokým podílem vlákniny. Navíc za předpokladu, že u ní vyprazdňování žaludku trvá cca 0,2–2 hod, není ani schopna pozřít tolik chlupů, aby jí to dělalo problémy. Je tak jasné, že na vině bude nějaké onemocnění narušující motilitu střev.
Dr. Slacková uvádí, že u svých pacientů má nejlepší zkušenosti s přechodem na potravu s nízkým obsahem vlákniny (bezobilné nízkosacharidové konzervované krmivo). Krmiva nepřirozeně bohatá na vlákninu a sacharidy mohou významně narušit motilitu GIT a vést ke zvracení. Takoví jedinci pak mohou mít vyšší riziko pro vznik právě IBD a lymfomu.
Trichobezoáry mohou být symptomem závažného zdravotního problému. Širší zkoumání tohoto problému a poznatky z něj vyplývající nám však dosud chybí, řada majitelů je totiž stále chápe jako něco, co je pro kočku přirozené.
(kata)
Zdroje:
1. Cannon M. Hair balls in cats. A normal nuisance or a sign that something is wrong? J Feline Med Surg 2013; 15: 21–29.
2. Carrobi et al. Trichobezoar obstruction after stapled jejunal anastomosis in a dog. Vet Surg 2009; 38 (3): 417–420, doi: 10.1111/j.1532-950X.2008.00478.x.
3. American Institute of Physics Cat tongues are even 'handier' than you imagined. Phys.org, 2016. Dostupné na: http://phys.org/news/2016-11-cat-tongues-handier.html#nRlv
4. Slack F. Some starling new thoughts on cats and hairballs. Dostupné na: https://consciouscat.net/2010/04/28/some-startling-new-thoughts-on-cats-and-hairballs
