Methicilin-rezistentní stafylokoky nesou na mobilním genetickém elementu (stafylokoková chromosomová kazeta SCCmec) gen mecA, který kóduje alterovaný protein vázající penicilin. Produkce tohoto proteinu s nízkou afinitou způsobuje rezistenci prakticky ke všem beta-laktamům, zahrnujícím následující ATB:
I když methicilin-rezistentní stafylokoky nejsou nutně virulentnější než stafylokoky na methicilin citlivé, možnosti léčby jsou často zásadně limitovány multilékovou rezistencí (obzvláště u infekcí MRSP − methicilin-rezistentním Staphylococcus pseudintermedius).
Vzhledem k míře prevalence multilékové rezistence u methicilin-rezistentních stafylokoků se v případě, že léčba selhává, nedoporučuje empirická změna třídy antimikrobika (zejména na antimikrobika 1. volby – beta-laktamy). Léčba by měla být založena na kultivaci a stanovení citlivosti.
Nedávná expozice antimikrobiku se jeví jako nejkritičtější rizikový faktor pro kolonizaci methicilin-rezistentními stafylokoky. Další rizikové faktory pro vznik infekce methicilin-rezistentním S. aureus zahrnují následující:
Je pravděpodobné, že alterace komenzální stafylokokové mikroflóry systémovou léčbou antimikrobiky, zejména beta-laktamy, usnadňuje následnou kolonizaci methicilin-rezistentními kmeny.
Jelikož narůstá prevalence methicilin- a multilékově rezistentních stafylokoků, kultivace a stanovení citlivosti se stává důležitým nástrojem, dosud nedostatečně využívaným. Obzvlášť to platí při managementu pyodermií, infekcí močového aparátu, ran a pooperačních infekcí. Klinickými indikacemi pro provedení kultivace a stanovení citlivosti jsou:
Navzdory důležitosti kultivace a testování citlivosti v managementu stafylokokových infekcí zůstává běžnou praxí v případech prvních infekcí nebo doposud neléčených zvířat, především u pacientů s pyodermií, empirická antimikrobiální terapie.
Deriváty beta-laktamů, především cefalosporiny, jsou považovány za 1. volbu pro léčbu pyodermie, a to pro jejich baktericidní účinek, penetraci do tkání a nízkou incidenci nežádoucích účinků.
Empirická léčba fluorochinolony se nedoporučuje kvůli možnému selhání léčby v případě infekce methicilin-rezistentními kmeny, které často vykazují korezistenci s fluorochinolony.
Pro léčbu pyodermie se doporučuje topická léčba antimikrobiky nebo antiseptickými přípravky zejména v případech, kdy se jedná o první nebo mírnou, respektive lokalizovanou infekci.
Délka trvání léčby methicilin-rezistentních infekcí neznamená nutně prodlužování doporučeného trvání léčby pro methicilin-senzitivní infekce.
Použití léčiv rezervovaných pro infekce methicillin-rezistentním S. aureus u lidí je i navzdory dobré citlivosti in vitro eticky problematické, tato léčiva by se ve veterinární medicíně neměla používat.
Jako efektivní se jeví topická léčba pyodermie asociovaná s methicilin-rezistentní infekcí. Možnosti topické terapie, a to jak samostatné, tak doplňkové, zahrnují následující:
Pro snížení rizika přenosu methicilin-rezistentních stafylokoků je potřeba dodržovat striktní hygienu, zejména tato opatření:
Methicilin-rezistentní a multirezistentní stafylokokové infekce se stávají ve veterinární praxi stále běžnějšími. V managementu stafylokokových infekcí, především pyodermie psů a pooperačních infekcí, jsou indikované kultivace a stanovení citlivosti. Empirická volba antimikrobika je náročná a časté je selhání léčby. Při léčbě infekcí a prevenci v případě omezených možností systémové léčby nebo nežádoucích účinků může být nápomocná topická antimikrobní terapie. Snížení rizika přenosu bakterií by mělo být podpořeno také dodržováním striktních hygienických pravidel.
(zaru)
Zdroj: Cain C. L. Methicillin-resistant staphylococcal infections: recent developments. Today’s Veterinary Practice, 2013 Mar/Apr. Dostupné na: https://todaysveterinarypractice.com/methicillin-resistant-staphylococcal-infections-recent-developments
