Kompulzivní porucha u koček
Kompulzivní porucha u koček zahrnuje abnormální stereotypní chování objevující se bez zjevné příčiny. Svědčí pro ni případy, kdy byly vyloučeny jiné fyzické příčiny nebo jiné poruchy chování. Toto chování může být výsledkem frustrace, strachu či stresu a představuje významný problém s ohledem na welfare pacienta a vazbu mezi člověkem a zvířetem.
Úvod
Kompulzivní porucha je diagnostikována přibližně u 3,5–7 % koček vyšetřených veterinárními etology. Onemocnění má různé projevy, které mohou být kategorizovány jako automutilační, orální, lokomoční, vokalizační a vizuální/halucinatorní.
Příčiny a patofyziologie
Patofyziologie kompulzivní poruchy je nejspíše multifaktoriální, neboť klinické projevy tvoří širokou škálu. U některých typů kompulzivních poruch byly zjištěny fyzikální a environmentální stresory. Ve studii, která zahrnula 11 koček s psychogenní alopecií, 9 koček zažilo v období nástupu alopecie změnu prostředí nebo stresující událost (např. odloučení od majitele, úhyn zvířecího společníka, stěhování).
Rovněž cucání vlny může být spuštěno i stresující událostí, kterou může být mimo jiné ponechání kočky příliš dlouhý čas o samotě. Bylo zjištěno, že předčasný odstav (< 7 týdnů) zvyšuje riziko cucání vlny a nadměrného čištění. V jiné studii měly u koček sajících vlnu vyšší prevalenci zdravotní potíže (např. kardiovaskulární onemocnění, neoplazie, alergie) v porovnání s kočkami bez poruchy chování.
Anamnéza a klinické příznaky
Pro vznik různých druhů kompulzivních poruch byla zjištěna plemenná predispozice, kde by mohly hrát roli genetické faktory. Nadměrné čištění a automutilační chování je častěji pozorováno u siamských a barmských koček a orientálních plemen; cucání vlny se častěji objevuje u siamských koček, u birm a kříženců domácích koček.
Průměrný věk nástupu kompulzivní poruchy je přibližně 2 roky, i když u plemen s predispozicí k tomuto onemocnění se příznaky mohou projevovat v mladším věku.
Nadměrné čištění je zaměřeno na oblasti břicha, třísel, zad a hrudníku a na mediální plochy hrudních končetin a metatarzů.
Pica se může vztahovat k jednomu nebo vícero objektům, nejčastěji se jedná o tkaničky do bot nebo nitě, plast, látky, gumu, papír či karton a vlnu. Kočky trpící zvrácenou chutí mohou předměty žvýkat, sát nebo polykat.
Diagnostika
Kompulzivní porucha se stanoví po vyloučení řady dalších diagnóz v rámci diferenciální diagnostiky. Diagnóza kompulzivní poruchy je podpořena, pokud byly vyloučeny fyzické a behaviorální příčiny abnormálního stereotypního chování, které interferuje s kvalitou života kočky. Pokud je to možné, na majitele by mělo být apelováno, aby natočili video dokumentující chování kočky. Trichogram je nápomocný při rozlišení nadměrného čištění od ztráty srsti nebo slabého růstu srsti.
Léčba a management
Léčba felinní kompulzivní poruchy zahrnuje edukaci majitele, minimalizaci stereotypního chování, podporu alternativního chování a snižování stresu obohacením prostředí a podávání anxiolytik. Verbální ani fyzické trestání nemá být používáno. Ideální je situacím, které spouštějí stereotypní chování, předcházet nebo přednostně zapojit kočku do jiné aktivity ještě předtím, než se kompulzivní chování objeví.
Obohacení prostředí poskytuje možnost vyhnout se stresujícím situacím (např. dostatek skrýší nebo vyvýšených míst), mentální a fyzickou stimulaci (hledání hraček, aktivní hra) a poskytnutí možností pro normální, druhově specifické chování (škrabadla, záchodky). Ke snížení strachu existují možnosti léčby zahrnující feromony (faciální a uklidňující feromony), doplňky (např. alfa-kasozepin, L-theanin) a medikaci (tricyklická antidepresiva, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu).
Prognóza
Prognóza stran snížení frekvence nebo intenzity kompulzivního chování je dobrá, ale nejistá z hlediska úplného vyřešení či vyléčení. Majitelé by měli být informováni, že cílem léčby je zlepšit welfare a kvalitu života kočky omezením rizika sebepoškození a investováním času do aktivit pozitivně ovlivňujících chování kočky.
Follow-up a monitorování
Felinní kompulzivní porucha ovlivňuje pohodu kočky i jejího majitele a může vyústit až ve vzdání se zvířete nebo eutanazii. Pro zvýšení pravděpodobnosti dodržování léčebného postupu je nezbytná neustálá komunikace s majitelem. Protože odezva na léčbu závisí na mnoha faktorech a může být nepředvídatelná, k nastavení léčebného postupu mohou být potřebné časté konzultace.
(zaru)
Zdroj: Sueda K. L. C. Feline compulsive disorder. Clinician’s Brief, 2020 Jan. Dostupné na: https://digital.cliniciansbrief.com/digital-edition/clinicians-brief-january-2020#49471
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.