Dirofilaria immitis (vlasovec psí) patří mezi filárie (Spirurida, Onchocercidae), způsobující tzv. kardiopulmonální filariózu psů, koček, fretek a několika divokých zvířat (mj. vlci, lišky, šakalové). Tato hlístice, jejíž samice dosahuje délky až 30 cm a samec 20 cm, se neobejde bez přenašeče, komára. V krvi hostitele-obratlovce se vyskytují larvičky prvního stadia (L1 − tzv. mikrofilárie), které komár společně s krví hostitele nasaje. V těle komárů se tyto larvy během 10−14 dní vyvíjejí do třetího stadia, které je opět infekční pro obratlovce. Prepatentní perioda druhu D. immitis je 120−180 dní.
Menší množství dospělých červů většinou parazituje bez klinického projevu, ale větší množství může u psa způsobit fibrózu plicních tepen a plic a postupné pravostranné srdeční selhání způsobené zesílením srdeční stěny a její hypertrofií.
Záchyt D. immitis se do roku 2001 odehrával především v teplých oblastech, tj. v jihovýchodní části USA, Jižní Americe, Austrálii a Asii; v Evropě byl hojnější pouze v oblastech Středozemního moře, především ve Španělsku (prevalence 8−36 %), Francii (prevalence 5−17 %), Itálii (5−80 %) či Řecku (10−34 %). Nicméně na podkladě lidské činnosti (urbanizace, mezinárodní pohyb, obchod se zvířaty...), nárůstu cestování s mazlíčky do endemických oblastí a také měnícího se klimatu a růstu průměrných teplot se infikovaní komáři šíří do nových, severněji položených oblastí. Brzké zavlečení D. immitis se předpovídá i v České republice. V Evropě jsou nejvýznamnějšími přenašeči komáři druhů Aedes vexans, Culex pipiens pipiens a Aedes albopictus.
Pro druh Dirofilaria immitis je pes ideálním hostitelem, na rozdíl od koček, u kterých je schopno dospět pouze malé množství červů. Nedokážou v nich žít tak dlouho jako u psů a celkové množství vyplavovaných mikrofilárií stejně jako čas, kdy k jejich vyplavování dochází, jsou ve srovnání se psem silně redukovány. I člověk může být nakažen druhem D. immitis, nicméně v tomto případě parazit nevniká do srdce, ale způsobuje pulmonální formu filariózy. Člověk není definitivní hostitel, larvy v plicích zahynou a opouzdří se. Na rtg snímcích mohou tyto granulomy simulovat obraz nádorového onemocnění.
Důležitá je přesná diagnostika filárií tohoto druhu. V Evropě se také vyskytuje Dirofilaria repens, která však způsobuje pouze kutánní a oční formu onemocnění. Zlatým standardem je detekce mikrofilárií v krevním nátěru (modifikovaný Knottův test). Dále jsou využívány sérologické testy detekující antigeny, avšak nejcitlivějším testem je polymerázová řetězová reakce (PCR), která mezi sebou snadno rozliší i druhy D. immitis a repens, jež je na základě morfologie těžké rozpoznat.
Majitelé čtyřnohých miláčků by se měli snažit psa preventivně chránit. První volbou je používání repelentních přípravků obsahujících syntetické pyrethroidy, deltamethrin nebo permethrin, které odpuzují potenciálně nakaženého komára.
Preventivně slouží také skupina tzv. makrocyklických laktonů, jež zabijí larvální stadia dirofilárií. Laktony se aplikují ve formě tablet, injekcí či jako spot-on. Mezi makrocyklické laktony patří např. moxidektin, jež je součástí preparátu Simparica Trio. Jednorázové podání tablety ochrání psy proti dirofilarióze po dobu 1 měsíce se 100% účinností, jak ukázaly studie prováděné v USA. Přípravek Simparica Trio je vhodný i pro štěňata (od 8 týdnů věku a živé hmotnosti > 1,25 kg), a navíc obsahuje další účinné látky, jež účinkují proti širšímu spektru parazitů, jako jsou klíšťata, blechy či střevní helminti.
Dle American Heartworm Society je možné k léčbě dirofilariózy použít několik typů terapeutických protokolů. Léčba je vždy zdlouhavá (trvá až 150 dní − dle protokolu, který lékař použije) a velice finančně náročná. Zvíře je po celou dobu léčby průběžně monitorováno, pravidelně se provádějí rtg a sonografická vyšetření. Majitel také musí zajistit klid a minimální fyzickou zátěž pacienta kvůli hrozícímu nebezpečí trombózy.
(leš)
Zdroje:
1. Masny A., Gołąb E., Cielecka D., Sałamatin R. Vector-borne helminths of dogs and humans – focus on central and eastern parts of Europe. Parasit Vectors 2013; 6: 38, doi: 10.1186/1756-3305-6-38.
2. Tahir D., Davoust B., Parola P. Vector-borne nematode diseases in pets and humans in the Mediterranean basin: an update. Vet World 2019 Oct; 12 (10): 1630–1643, doi: 10.14202/vetworld.2019.1630-1643.
3. Votýpka J. a kol. O parazitech a lidech. Triton, Praha, 2018.
4. Hill PB. Vztah mezi použitím protialergických přípravků a kožními infekcemi u psů trpících atopickou dermatitidou. Zoetis, 2019.
5. American Heartworm Society. Dostupné na: www.heartwormsociety.org
