Více než 90 % koček starších 12 let má na rentgenových snímcích nálezy charakterizující degenerativní kloubní onemocnění. Až 40 % koček vykazuje klinické příznaky OA. Přesto asi jen u 13 % pacientů dochází k odhalení OA veterinárním lékařem. Čísla tedy mluví jasně. Osteoartritida u koček není zdaleka tak vzácná, naopak se jedná o časté a bolestivé onemocnění, zejména u starších pacientů.
Velmi často je postiženo více kloubů. Zpravidla se OA vyskytuje v kloubu kyčelním, tarzálním, ramenním a loketním. Více než 80 % koček starších 12 let má na rtg snímcích OA nálezy rovněž v oblasti axiálního skeletu.
Osteoartróza se nejčastěji projevuje různými stupni omezení pohyblivosti. Kočka se může začít vyhýbat různým druhům pohybu nebo pro ni přestavují větší problém než dříve. Týká se to zejména seskoků a výskoků na vyvýšené předměty nebo chůze po schodech. Kočka může být méně aktivní, nechce si tolik hrát jako dříve, více vyhledává klid, samotu. V důsledku bolesti se může začít projevovat i agresivně. Dříve mazlivé kontaktní zvíře může začít odmítat kontakt nebo reagovat přecitlivěle, opět z důvodu bolesti. Vlivem omezené hybnosti, bolesti a dyskomfortu může docházet k vykonávání potřeby doma, mimo venkovní prostředí či mimo kočičí WC. Kočka může mít problém ohnout se k misce s krmením a vodou nebo překonat větší vzdálenost či překážky (schody), aby se napojila a nakrmila, což může vést k hubnutí, svalové atrofii a v extrémním případě i k dehydrataci. Všechny klinické příznaky souvisejí s bolestí variabilní intenzity. Hlavním terapeutickým cílem je proto tlumení zánětu a bolesti.
Následující tabulka přehledně uvádí klinické příznaky OA u koček a rozděluje je dle četnosti klinických příznaků. Za povšimnutí stojí především sloupec méně častých klinických projevů, který zahrnuje změny v chování a přecitlivělost na dotek. Zhoršená péče o srst může být v diagnostice OA rovněž důležitým vodítkem.
Tab. Symptomy OA u koček
| Časté klinické příznaky OA | Méně časté klinické příznaky OA | Vzácnější klinické příznaky OA |
| obtížné seskoky/výskoky (79 %) | zhoršená péče o srst (41 %) | snížená chuť k jídlu, hubnutí (14 %) |
| omezená pohyblivost (66 %) | změny v chování, zvýšená agresivita, sklon k introvertnímu chování, zalézání, vyhledávání samoty (41 %) | zaujímání neobvyklých poloh během spánku (11 %) |
| ztížená chůze po schodech (50 %) | přecitlivělost na dotek až vokalizace při hlazení, kartáčování (37 %) | přivírání očí (1 %) |
| změny v hygienických návycích (kálení, močení) (32 %) |
Z uvedeného výčtu si můžeme povšimnout, že velkou část klinických příznaků je veterinární lékař schopen zjistit spíše z anamnézy než z klinického vyšetření. Anamnéza je v diagnostice OA velmi důležitá. Cílené kladení otázek, pořízení videodokumentace, vyplnění dotazníku, podpora majitele, aby zvíře více sledoval, jak se v domácím prostředí pohybuje, jak chodí po schodech, s jakou námahou vyskakuje/seskakuje, to vše může velmi pomoci. Rentgenové snímky pomohou podezření na OA potvrdit či vyloučit. Nicméně rentgenové nálezy nemusejí vždy korespondovat s mírou zánětu! Osteoartritida může být přítomná bez pozitivního rtg nálezu. Je proto třeba skloubit vše dohromady − anamnézu, klinické i zobrazovací vyšetření.
Jakmile je osteoartritida potvrzena, je klíčovým úkolem veterinárního lékaře komunikace s majitelem. Hlavním poselstvím, se kterým by majitel měl z veterinární ordinace odcházet, je, že osteoartróza je velmi časté onemocnění, jež zvířeti způsobuje bolest, ale je možné ho léčit. Majitel by měl chápat, že je možné zlepšit kvalitu života zvířete. Zároveň je potřeba vysvětlit, že v opačném případě, tedy při neřešení problému, zvíře skutečně zažívá bolest, přestože to tak na první pohled nemusí vypadat; bolest jej navíc bude provázet po zbytek života a bude se pravděpodobně progresivně zhoršovat.
Dopady neléčené bolesti:
Degenerativní kloubní onemocnění bylo u koček v minulosti přehlíženo. V současné době však stále více veterinárních lékařů aktivně přistupuje k jeho diagnostice a terapii. Jedná se přitom o velmi častý problém, jehož incidence roste s věkem. Významným projevem je kromě ortopedických příznaků změna chování a osobnosti zvířete. Anamnéza a komunikace s majitelem hrají klíčovou roli v diagnostice i následné terapii.
(dewa)
Zdroje:
1. Osteoarthritis in cats. Vet Ireland J 2021 Jan; 11 (1): 35−37. Dostupné na: www.veterinaryirelandjournal.com/images/pdf/focus/january2021/focus3_jan_2021.pdf
2. Slingerland L. I., Hazewinkel H. A., Meij B. P. et al. Cross-sectional study of the prevalence and clinical features of osteoarthritis in 100 cats. Vet J 2011; 187 (3): 304−309, doi: 10.1016/j.tvjl.2009.12.014.
3. Laycock J. Diagnosing and management of osteoarthritis in cats. Improve Veterinary Practice, 2016 Nov 1. Dostupné na: www.veterinary-practice.com/article/diagnosing-and-management-of-osteoarthritis-in-cats
