Astma je častou příčinou onemocnění dolních cest dýchacích u koček, jež způsobuje kašel a/nebo intermitentní respirační tíseň u většiny pacientů. Kočičí astma je hypersenzitivní reakcí 1. typu na specifický inhalační alergen. Kombinací typických nálezů (eozinofilní zánět dýchacích cest, bronchokonstrikce, nadměrná produkce hlenu, edém dýchacích cest) pak dochází k exspirační dyspnoi, charakterizované prolongovaným exspiračním časem a zapojením břišního lisu po dobu výdechu.
Kočičí astma nejčastěji postihuje mladé až středně staré kočky. Klinické příznaky se různí – od koček vykazujících pouze jeden příznak (chronický kašel či dušnost) po kočky trpící kombinací chronického kašle a intermitentní exspirační dyspnoe. Absence kašle nevylučuje možnost kočičího astmatu, protože u některých koček je dyspnoe jediným klinickým příznakem.
Pro stanovení definitivní diagnózy je nutné zhotovení rtg. a pořízení vzorků z dýchacích cest spolu s vyloučením jiných možných příčin eozinofilního zánětu (plicní parazité, onemocnění dýchacích cest spojené se srdečními červy). Léčba se zaměřuje na kontrolu zánětu a prevenci a/nebo redukci epizod respirační tísně podáváním bronchodilatancií.
Pro stanovení diagnózy je důležitá přítomnost klinických příznaků (kašel a/nebo respirační tíseň), klinické vyšetření, rtg. hrudníku a nález eozinofilního zánětu v cytologickém preparátu z dýchacích cest.
Klinické vyšetření může být normální nebo může odhalit zesílené bronchovezikulární dýchání, tachypnoi a/nebo exspirační chrapoty.
Klasický rentgenologický nález hrudníku u pacienta s felinním astmatem zahrnuje difuzní bronchiální či bronchointersticiální vzor, hyperinflaci a/nebo kolaps pravého středního plicního laloku, k němuž dochází v důsledku obstrukce hlenem. Až 23 % koček s astmatem má normální rtg. nález hrudníku.
Eozinofilní zánět dýchacích cest je charakteristický pro astma, avšak může být způsoben i jiným onemocněním. Všechny kočky s podezřením na kočičí astma by proto měly být otestovány na srdeční červivost a měl by u nich být vyšetřen trus pro vyloučení dalších parazitóz.
Mezi diagnózy, které může být náročné odlišit klinicky a radiograficky, patří chronická bronchitida, respirační onemocnění spojené se srdečními parazity a plicní parazitózy. Je proto důležité provést další vyšetření (testování srdeční červivosti, laváž dýchacích cest), pokud je to možné.
Management u kočičího astmatu lze rozdělit na terapii akutní a chronické formy.
U akutní formy je cílem stabilizace pacienta při respirační tísni. Stabilizace při status asthmaticus zahrnuje minimalizaci stresu (podáním sedativ), suplementaci kyslíkem a podání bronchodilatancií (inhalační albuterol [salbutamol] pomocí inhalátoru či nebulizací, případně injekční terbutalin). Autorka zdrojového článku preferuje při akutním záchvatu injekční terbutalin, protože spoléhat se na odpovídající přísun inhalačních medikamentů u dyspnoického pacienta může být problematické.
Glukokortikoidy jsou důležité z důvodu redukce zánětu dýchacích cest a mohou být použity u akutního stavu, avšak je nutné pamatovat na to, že protizánětlivý efekt plně nastoupí až za 48–72 hodin. Proto bychom u každého akutně dyspnoického pacienta, u kterého předpokládáme přítomnost kočičího astmatu, měli steroidy podat co nejrychleji.
Management u chronické formy se zaměřuje na redukci zánětu dýchacích cest a prevenci a/nebo redukci bronchokonstrikce.
Redukce zánětu nejlépe dosáhneme minimalizací vystavení pacienta inhalačním alergenům a dalším dráždivým látkám (prach, aerosol atd.) spolu s perorálním podáváním glukokortikoidů (např. prednisolonu). Pro minimalizaci negativních vedlejších účinků steroidů je možné pacienta převést na inhalační formu glukokortikoidů (např. flutikasonu).
U chronické formy astmatu s bronchokonstrikcí jsou preferována orální bronchodilatancia, jako terbutalin či teofylin. U pacientů bez přítomnosti bronchokonstrikce (manifestující se jako respirační tíseň) není bronchodilatační terapie ani nutná, ani doporučená.
Nové léky, používané jako monoterapie v experimentální léčbě kočičího astmatu (např. cyproheptadin, cetirizin, nebulizační lidokain, maropitant), nejsou účinné. Imunoterapie a využití mezenchymových kmenových buněk se jeví jako léčebná šance do budoucna.
Kočičí astma představuje častou příčinu kašle a respirační tísně u koček, avšak diagnostika a terapie mohou být výzvou. Prognóza je obvykle dobrá, pokud je započato s adekvátní léčbou.
(hap)
Zdroj: Nafe L. A. Update, diagnosis & treatment of feline asthma. Veterinary Team Brief 2017 Sep. Dostupné na: www.veterinaryteambrief.com/article/update-diagnosis-treatment-feline-asthma
