Pentoxifylin je methylxanthinový derivát, který inhibuje fosfodiesterázu. Zvyšuje tak intracelulární množství adenosinmonofosfátu, což způsobuje mnohé efekty v organismu, zahrnující zlepšení cirkulace a snížení zánětlivé reakce. Pentoxifylin zlepšuje deformabilitu erytrocytů, snižuje produkci prozánětlivých cytokinů, degranulaci neutrofilů a aktivitu NK buněk, adhezi a adherenci leukocytů ke keratinocytům a stimuluje fibroblasty k produkci kolagenáz, čímž usnadňuje hojení ran. Inhibuje také mnohé cytokiny: interleukiny (IL) 1, 6, 8 a 10, tumor nekrotizující faktor alfa (TNF-α) a interferon gamma (IFN-γ). Z účinků pentoxifylinu vyplývají mnohá použití v dermatologii − níže se zaměříme na ty nejčastější.
Doporučené dávkování pentoxifylinu u psů činí 10–30 mg/kg p.o. po 8–12 hod. Poločas eliminace z krevního řečiště činí 24–404 min, podávání po 8 hodinách se tedy jeví jako vhodnější. Biologická dostupnost při perorálním podání u psů dosahuje 15–50 %. Lék je obvykle dobře tolerován, nejčastějším nežádoucím účinkem je nevolnost. Použití ve veterinární medicíně je potvrzené malým množstvím klinických, převážně retrospektivních studií. Z humánní medicíny nicméně víme, že pro posouzení efektivity terapie je zapotřebí podávání léku po dobu několika měsíců.
Kožní vaskulitida je zánětlivé onemocnění krevních cév v kůži, jež vede k narušení průtoku krve a ischemické nekróze kůže. Příčiny jsou idiopatické nebo jde o vaskulitidu vyvolanou po podání léků, po infekci, pokousání hmyzem, případně v důsledku neoplazie. Terapie by měla cílit na vyvolávající onemocnění a na hojení poškozené tkáně.
Zde se pentoxifylin jeví jako velmi vhodný pro své perfuzní a protizánětlivé účinky. Vzhledem k prodlouženému nástupu působení bývá v praxi často kombinován s dalšími léčivy (např. glukokortikoidy). Z malého množství retrospektivních studií o velmi malém počtu pacientů však zatím vyplývá, že v monoterapii není pentoxifylin na vaskulitidu dostatečně účinný.
Familiární dermatomyozitida je dědičné ischemické onemocnění kůže, krevních cév a svalů. Postihuje převážně, ale ne výlučně šeltie a kolie. Léze se objevují v prvních měsících života a jsou v klinickém projevu variabilní − od mírné alopecie až po závažné kožní ulcerace a atrofii svalů. Onemocnění je nevyléčitelné, mnohé terapeutické pokusy vykazují jen omezenou účinnost.
Ve studii na 10 psech s familiární dermatomyozitidou léčených pentoxifylinem po dobu 12 týdnů bylo pozorováno částečné nebo úplné vyhojení kožních lézí, přičemž první výsledky bylo možné pozorovat po 6 týdnech.
Tato skupina zahrnuje různé klinické symptomy charakterizované celkovou absencí výživy a přívodu kyslíku do kůže. Patří sem například vaskulitida asociovaná s očkováním, vaskulitida okrajů ušních boltců a idiopatické ischemické dermatopatie. V retrospektivních studiích nebyl prokázán pozitivní vliv pentoxifylinu na léčbu těchto dermatopatií, důvodem ovšem může být velmi variabilní dávkování. Pro objektivní zhodnocení efektu terapie pentoxifylinem by bylo zapotřebí kvalitnějších, prospektivních a placebem kontrolovaných studií.
Kontaktní alergická dermatitida patří mezi hypersenzitivní reakce IV. typu. Vyvolávací příčinou je pozření rostlin, použití lokálních léčiv, detergentů či jiných chemikálií nebo vláken.
Pentoxifylin inhibuje TNF-α, což je hlavní mediátor vzniku kontaktní alergie. Studie byla provedená na 3 psech s předem známou kontaktní alergií na rostliny z čeledi křížatkovitých, kterým byl pentoxifylin podáván preventivně. Klinický efekt byl pozorován druhý den terapie a přetrvával dalších 7 dní po vysazení léku. Studie je zatížena chybou v důsledku malého množství psů a retrospektivní povahy.
Atopická dermatitida psů je časté onemocnění charakterizované hypersenzitivitou na environmentální alergeny primárně zprostředkovanou imunoglobulinem E (IgE). Navzdory nemalému množství terapeutických možností stále zůstává onemocněním velmi náročným pro pacienta, majitele i ošetřujícího lékaře.
Pentoxifylin nepatří mezi hlavní terapeutické možnosti, nicméně některé výzkumy ukazují, že může hrát svou roli v doplňkové terapii. Ve studii na zdravých psech pentoxifylin oslaboval pozdní zánětlivou fázi inhibicí IgE-mediované degranulace mastocytů a vyplavení eozinofilů. Tato zjištění vedou k domněnce, že by pentoxifylin mohl vykazovat protizánětlivý efekt v IgE-zprostředkovaném onemocnění. Zaslepená placebem kontrolovaná studie na 10 atopických psech ukázala snížení pruritu o 50 % u třetiny psů léčených déle než 4 týdny. In vitro byl prokázán synergický účinek pentoxifylinu a dexamethasonu, proto by pentoxifylin mohl být použit jako doplňkový lék vedoucí ke snížení nezbytné dávky glukokortikoidů.
Relevantní studie účinku pentoxifylinu zatím spíše chybějí. Z dosavadních výsledků lze nicméně usuzovat, že vzhledem k minimálním nežádoucím účinkům a dobré dostupnosti jej lze použít jako doplňkovou léčbu dermatologických onemocnění pro zlepšení mikrocirkulace a snížení zánětlivé reakce.
(zar)
Zdroj: Lewis S., Kennis R. Top 5 dermatologic indications for pentoxifylline in dogs. Clinician’s Brief, 2021 Jun; 14−24. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/top-5-dermatologic-indications-pentoxifylline-dogs
