Deset dermatóz u juvenilního pacienta

1. Felinní proliferativní a nekrotizující otitida

Felinní proliferativní a nekrotizující otitida je syndrom neznámé etiologie. Postižená bývají zpravidla koťata, ale nástup příznaků může být ve věku od 2 měsíců do 12 let. Typická je akutní, prudká a těžká proliferace vertikálního zvukovodu, vnějšího vyústění zvukovodu a konkávní strany ušního boltce. Manipulace způsobuje ulcerace a krvácení. Neexistuje žádný terapeutický postup založený na důkazech, v literatuře se uvádí topická léčba takrolimem, imiquimodem, orálně cyklosporinem, famciklovirem a interferonem. Do úvahy přichází také debulking proliferující tkáně.

2. Eozinofilní dermatitida a edém

Příčina eozinofilní dermatitidy a edému u psů je neznámá, ale s největší pravděpodobností je příčinou nežádoucí léková reakce. Typický nástup příznaků je ve věku 1−2 let a až 60 % pacientů má v anamnéze gastrointestinální potíže. Dermatologický nález je specifický – erytematózní makuly, které se stávají obloukovitými s nepravidelnými pomfy a plaky. Primárně je postižené břicho, ventrální strana hrudníku a ušní boltce. Pacienti reagují rychle a dobře na aplikaci celkových kortikosteroidů.

3. Syndrom akrální mutilace a analgezie

Syndrom akrální mutilace je neobvyklá dědičná senzorická neuropatie s nástupem ve věku od 3 do 5 měsíců. Počáteční příznaky zahrnují olizování, kousání a žvýkání tlapek, a dokonce i autoamputaci. Často pozorujeme kompletní akrální analgezii. Postižená štěňata chodí bez příznaků bolesti či diskomfortu. Není známá žádná efektivní léčba.

4. Nazální ulcerativní dermatitida bengálských koček

Toto onemocnění je omezeno na plemeno bengálská kočka, co naznačuje, že úlohu při jeho vzniku může hrát genetika. Průběh nebývá vážný, nástup příznaků je ve věku mezi 4 a 12 měsíci a postižena je neochlupená oblast nosu, která je suchá a šupinatá s progresivní hyperkeratózou, tvorbou fisur a krust. Léze rychle mizí po topické léčbě takrolimem.

5. Juvenilní celulitida

Juvenilní celulitida je známá pod řadou názvů: strangles štěňat, juvenilní pyodermie, juvenilní sterilní granulomatózní dermatitida, lymfadenitida atd., ale primárně se nejedná o bakteriální infekci. Toto onemocnění je sterilní, postihuje obličej, končetiny, ušní boltce a submandibulární mízní uzliny. Příčina je neznámá. Počáteční příznaky zahrnují otok víček a čenichu, rychle se vyvíjí otok podčelistních uzlin, tvoří se papuly a pustuly a rozvíjí se exsudativní zánět vnějšího zvukovodu. Na hlavě a krku se tvoří fistuly. Postihuje štěňata ve věku 3 týdnů až 4 měsíců, ale i dospělé psy. Léčba musí být rychlá a agresivní – celkové podávání kortikoidů v dávce 2,2 mg/kg 2−3 týdny s postupným snižováním dávky.

6. Folikulární dysplazie

Skupina onemocnění charakterizovaná jako folikulární dysplazie má genetický nebo dědičný podklad. Postižení psi mají abnormální barvu srsti a přibližně v 1 roce života se u nich vyvíjí progresivní alopecie.

Alopecie barevných mutantů byla popsána u mnoha plemen a také u nejnovějšího z nich – stříbrného labradora. Diagnóza se potvrdí trichoskopií, na chlupech jsou patrné shluky melaninu.

Barevná mutace rhodéských ridgebacků je autosomálně recesivní neurologické onemocnění spojené s modrou barvou.

Folikulární dysplazie černých chlupů se vyskytuje jak u kříženců, tak u čistokrevných psů. Štěňata se rodí s matnou srstí a ve věku 6−9 měsíců kompletně ztrácí černou srst.

Folikulární lipidóza rotvajlerů je charakteristická ztrátou mahagonového pálení na hlavě a na nohách. Pálení na ostatních částech těla nebývá alopecií postižené. Alopecie může vymizet, ale i přetrvávat.

7. Virová papilomatóza

Mladí pacienti jsou často předváděni s mnohočetnými bradavicemi v dutině ústní, na jazyku, očních víčkách, pyscích a kůži. Inkubační doba činí 1−2 měsíce. Papilomaviry mohou v prostředí přežívat až 63 dní při teplotě 4−8 °C. Uzdravení psi jsou imunní vůči reinfekci. Léčebných postupů založených na důkazech je málo, na základě klinických zkušeností je nejúspěšnější léčba interferonem v dávce 10 000−20 000 jednotek denně.

8. Familiární dermatomyozitida psů

Dermatomyozitida je geneticky podmíněné (autosomálně dominantní) imunitně zprostředkované onemocnění, které primárně postihuje kolie a šeltie. Objevuje se již ve věku 7 týdnů a klinické příznaky se vyvíjejí ještě před 6. měsícem. Závažnost onemocnění a progrese lézí se u jednotlivých případů liší. Někdy může být jediným příznakem nejizvící se alopecie. V závažných případech vzniká erytém, šupiny, krusty, vzácně ulcerace a jizvy. Alopecie na pyscích, čenichu, ušních boltcích a konečku ocasu mohou postupně generalizovat, následně nastupuje myozitida. Svalstvo hlavy a distálních části končetin atrofuje, je přítomen megaezofagus, těžká laxita vazů, vysoký krok a strnulá chůze. Léčba není známá.

9. Dědičné poruchy keratinizace

U dvou oblíbených plemen – zlatého retrívra a anglického buldoka – byly popsané dědičné poruchy keratinizace. Mutace u zlatých retrívrů způsobuje vrozenou ichtyózu – štěňata ve věku 1 roku trpí šupinatostí, velké bílé šupiny adherují na kůži. Postižená štěňata anglického buldoka mají v porovnání s ostatními štěňaty z vrhu rozcuchanou a ošumělou srst. Orální léčba esenciálními mastnými kyselinami a cyklosporinem je doplněná topickou léčbou šampony s emoliencii.

10. Kerion

Tato diagnóza je často přehlížena, zpozornět bychom měli u perských koček a mladých psů do jednoho roku s nehojícími se kožními či podkožními noduly na hlavě a končetinách. Metodou volby je chirurgická excize. Topická léčba je neefektivní.

(zaru) 

Zdroj: Helton Rhodes K. 10 dermatoses to consider in young patient. Clinician’s brief 2016 Feb; 97−106. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/10-dermatoses-consider-young-patient