Aplikace určitých sedativ je spojená se změnou velikosti sleziny u zdravých koček

29. 4. 2022

Splenomegalie je nespecifický nález nejen u koček a může být následkem procesů různé povahy, od regenerativních přes zánětlivé až po nádorové. V rámci diagnostiky je tak namístě provedení rentgenového (rtg) nebo ultrazvukového (UZ) zobrazení břišní dutiny. Ne všechny kočky jsou ovšem schopné při vyšetření dostatečně spolupracovat. V takových případech je tedy vhodná sedace, která však kromě požadovaného zklidnění může způsobit i změnu velikosti sleziny. Na toto téma přitom neexistuje mnoho odborných publikací a ty dříve zveřejněné nepokrývají tak široké spektrum možných sedativ jako níže citovaná práce z Tennesseeské univerzity.

Úvod

Dosud publikovanými patologickými příčinami splenomegalie u koček jsou kulatobuněčné neoplazie, extramedulární hematopoeza, lymfoidní hyperplazie, epitelové neoplazie, mezenchymové neoplazie, histiocytové sarkomy, myeloproliferativní onemocnění, pyogranulomatózní záněty, eozinofilní syndrom či granulomatózní splenitida.

Přesný mechanismus zvětšení sleziny následkem sedace není úplně jasný, ale předpokládá se, že částečně je způsobeno uvolněním hladkých svalů obalu sleziny (capsula lienis) a následným hromaděním erytrocytů v parenchymu sleziny. V dříve publikovaném výzkumu, rovněž zaměřeným na účinek vybraných sedativ, byl po nástupu sedace zjištěn významný pokles hodnoty hematokritu.

Na rtg snímcích břicha koček lze rozeznat 3 odlišné tvary sleziny a podle toho zvolit měření. Nicméně výsledky na základě rtg zobrazení nelze použít jako spolehlivý indikátor velikosti sleziny při UZ vyšetření. Cílem níže citované práce proto bylo zhodnotit, zda u zdravých koček po aplikaci vybraných běžných sedativ dojde ke zvětšení sleziny. Předpokladem bylo, že dojde ke zvětšení výšky i délky sleziny, že bude pouze minimální korelace mezi rtg a UZ měřením sleziny a že v případě zvětšení sleziny dojde k poklesu hodnoty hematokritu.

Metodika a průběh studie

Do studie bylo zahrnuto 18 zdravých dospělých koček. Kočky byly plemene domácí krátkosrstá, věk v rozmezí 1,6−3,6 roku (průměr 3,1 roku; směrodatná odchylka [SD] 0,5 roku) a hmotnost od 3,2 do 6,5 kg (průměr 4,6 kg; SD 0,9 kg). Ve skupině byl 1 nekastrovaný samec, 2 kastrovaní samci a 12 nekastrovaných samic.

Zvířata byla každý týden před zahájením studie vyšetřena klinicky, hematologicky a biochemicky a na základě výsledků byla označena jako zdravá. První týden studie byly ještě provedeny testy na FIV, FeLV a dále UZ vyšetření břišní dutiny − výsledky všech těchto vyšetření byly normální. V prvním týdnu studie před zobrazovací diagnostikou byly vyřazeny 3 kočky z důvodu nemožnosti bezpečné manipulace.

V této studii bylo použito 5 různých sedativ, která byla aplikována samostatně nebo v kombinaci:

  • acepromazin (0,03 mg/kg) i.v.
  • butorfanol (0,3 mg/kg) i.v.
  • dexmedetomidin (3 µg/kg) i.v.
  • midazolam (0,3 mg/kg) a butorfanol (0,3 mg/kg) i.v. (MB)
  • dexmedetomidin (5 µg/kg), butorfanol (0,3 mg/kg) a ketamin (5 mg/kg) i.m. (DBK)

Studie probíhala 5 týdnů, pořadí aplikace jednotlivých sedativ bylo náhodné pro každou kočku a mezi jednotlivými vyšetřeními byl interval 7 dnů. Při každém vyšetření před sedací kočky bylo provedeno rtg a UZ vyšetření a odebrán vzorek krve pro stanovení hodnoty hematokritu a celkového proteinu. Rtg vyšetření bylo provedeno ve 3 projekcích (laterolaterální projekce na pravém a levém boku a ventrodorzální projekce). Při UZ vyšetření byly získány a uloženy statické snímky v transverzální rovině v úrovni hlavy, těla a ocasu sleziny a v podélné rovině v úrovni těla s vizualizací cév v hilu sleziny. Rovněž byly uloženy videosmyčky celé sleziny v transverzální a podélné rovině.

Za 15−30 minut po aplikaci sedativ byl určen stupeň sedace veterinárním anesteziologem, který nebyl informován o použitém sedativu. Rtg a UZ vyšetření byla zopakována za 15−30 minut (čas 1), resp. 2−3 hodiny (čas 2) po aplikaci sedativ. Odběr krve pro stanovení hematokritu a celkového proteinu proběhl v čase 30 minut po aplikaci sedativ. Na konci prvního vyšetření po získání všech UZ snímků byla provedena UZ navigovaná tenkojehlová aspirační biopsie (FNAB) sleziny. Při zjištění cytologických známek zánětu nebo neoplazie byl daný jedinec ze studie vyřazen.

Uložené snímky byly anonymizovány a randomizovány a následně vyhodnoceny dvěma radiology. Na uložených UZ snímcích byla změřena výška sleziny ve 4 výše uvedených lokalizacích. Z laterolaterálních rtg snímků byla nejdřív zaznamenána vizualizace hlavy a ocasu sleziny a následně byla změřena výška a šířka viditelných částí sleziny. Na ventrodorzálních (VD) snímcích byla slezina kategorizována dle tvaru do jedné ze 3 skupin a následně změřena její šířka.

Výsledky

UZ měření

Výsledky UZ měření se mezi oběma hodnotiteli významně lišily. Velikosti sleziny z úvodního UZ vyšetření před sedací jsou zaznamenány v tabulce: 

Místo měření
Počet koček
Minimum (mm)
Maximum (mm)
Průměr (mm)
SD (mm)
Hlava sleziny, transverzální výška
15
6,3
10,9
7,9
1,2
Tělo sleziny, transverzální výška
15
7,2
12,0
9,2
1,6
Ocas sleziny, transverzální výška
15
5,2
9,6
6,7
1,5
Tělo sleziny, podélná výška
15
7,4
12,5
9,6
1,5

  

Po aplikaci acepromazinu byly všechny hodnoty na základě UZ měření vyšší oproti úvodním (před sedací), ale nelišily se mezi časem 1 a 2. Pro ostatní typy sedace (DBK, dexmedetomidin, MB a butorfanol) se transverzální výška hlavy, těla a ocasu sleziny v čase významně nelišila. Výška sleziny v podélné rovině se v čase 1 významně zvětšila od úvodního měření v sedaci DBK a dexmedetomidinem. Mezi časem 1 a 2 po sedaci došlo k významnému zmenšení výšky sleziny v podélné rovině při sedaci dexmedetomidinem a pouze nevýznamnému zmenšení u DBK. Výška sleziny v podélné rovině se významně nezměnila při použití MB a butorfanolu. Nebyly zaznamenány významné rozdíly v UZ měření sleziny před sedací mezi jednotlivými týdny a rovněž nebyl zjištěn vztah mezi velikostí sleziny před sedací a hmotností nebo pohlavím.

Rtg měření

Po aplikaci acepromazinu došlo k významnému zvětšení sleziny na VD projekci v čase 1 i 2 vzhledem k úvodnímu měření. Mezi časem 1 a 2 nebyla významná změna. Po aplikaci DBK a MB došlo k mírnému zvětšení sleziny na VD projekci v čase 1 oproti úvodnímu měření a v čase 2 byl patrný mírný pokles hodnot vzhledem k času 1. V případě aplikace dexmedetomidinu došlo k mírnému zvětšení sleziny na VD projekci v čase 1 oproti úvodnímu měření a v čase 2 došlo k významnému poklesu oproti času 1, s hodnotami blízkými úvodnímu měření. Po aplikaci butorfanolu nebyl zjištěn rozdíl ve velikosti sleziny na VD projekci mezi úvodním měřením a časem 1, ale došlo k významnému zmenšení mezi úvodním měřením a časem 2. Nebyl zjištěn rozdíl mezi časem 1 a 2.

Ocas sleziny byl viditelný pouze u 8 koček z 15 (53 %) v různých časech v průběhu studie, celkem ve 26 z 221 měření (11 %). Z těchto 26 případů byl vizualizován pouze na levoboční projekci ve 4 případech (15 %), pouze na pravoboční projekci ve 12 případech (46 %) a na obou bočních projekcích v 10 případech (38 %). V 5 případech byl ocas sleziny vizualizován již na snímcích před sedací. Hlava sleziny nebyla konzistentně zobrazená na bočních snímcích břicha koček v této studii.

Hematokrit

Průměrná hodnota hematokritu významně klesla po sedaci všemi použitými látkami kromě butorfanolu. Průměrná velikost změny hematokritu byla v rozmezí od 4,5 % (0,045 l/l) v případě sedace MB až po 10 % (0,1 l/l) při sedaci DBK. V případě butorfanolu byla změna nevýznamná a představovala pokles o 1,5 % (0,015 l/l).

Stupeň sedace

Nebyl zaznamenán rozdíl v hloubce sedace mezi MB, butorfanolem a acepromazinem a všechna uvedená sedativa vyvolala nejnižší stupeň sedace. Medikace DBK se významně lišila od všech ostatních a vedla k nejvyššímu stupni útlumu. Použití dexmedetomidinu bylo rovněž odlišné od všech ostatních a vedlo k druhé nejsilnější sedaci.

Diskuse a závěry

  • Aplikace určitých sedativ může způsobit zvětšení sleziny u zdravých koček. Tento efekt byl nejvíce patrný při použití acepromazinu.
  • Kočky, u kterých byl zaznamenám nejvyšší pokles hodnoty hematokritu, nebyly ty samé, které měly největší rozměr sleziny. Z toho vyplývá, že pro sekvestraci krve po aplikaci sedativ jsou významné i jiné mechanismy a orgány než slezina.
  • Z této studie vyplývá, že vizualizace ocasu sleziny na bočních snímcích je značně variabilní a nelze ji jednoznačně považovat za známku splenomegalie, jak bylo dosud uvažováno na základě předchozích publikací.

(laco)

Zdroj: Auger M., Fazio C., de Swarte M. et al. Administration of certain sedative drugs is associated with variation in sonographic and radiographic splenic size in healthy cats. Vet Radiol Ultrasound 2019; 60: 717–728, doi: 10.1111/vru.12791.



Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se