Kočičí játra jsou výrazně odlišná od psích v jejich dysfunkci, onemocnění a normální metabolické funkci. Jaterní enzymy u koček jsou citlivější k působení drog, toxinů, metabolitů a oxidačnímu stresu. Nespecifické klinické příznaky a biochemické změny vyzdvihují nutnost pečlivé diagnostiky. I když játra mohou být centrem onemocnění, může se jednat nikoliv o hlavní, ale pouze vedlejší nález, a hlavní příčina stavu nám tak může být skryta.
Akutní neutrofilní forma nemoci může být zprostředkovaná bakteriemi, jako jsou Escherichia coli, Enterococcus, Bacteroides atd. Vyskytuje se primárně u mladých až středně starých koček, u nichž dochází k akutnímu nástupu anorexie, zvracení, letargie a průjmu. Tito pacienti mohou být dehydratovaní, febrilní a ikteričtí, s abdominálním diskomfortem. Jaterní enzymy a celkový bilirubin bývají elevovány, zatímco ostatní biochemické abnormality jsou nespecifické (např. azotémie, elektrolytová nerovnováha).
Ultrasonografickým vyšetřením (USG) můžeme odhalit distenzi žlučovodu (sekundárně k pankreatitidě) nebo bahno ve žlučníku a může nám pomoci prostřednictvím tenkojehlové aspirace jater stanovit diagnózu cholecystitidy. Laparoskopie může být využita k vyšetření jater a biliárního systému, odebrání vzorků na histopatologii i aspiraci vzorků ze žlučníku. Vzhledem k možné bakteriální infekci je důležité udělat cytologii a kultivaci z jaterního parenchymu i žlučníku se stanovením citlivosti (aerobní i anaerobní). Před pořízením vzorků bychom měli podat vitamin K1 (0,5–1,5 mg/kg s. c. po 12 hodinách) ve 3 dávkách.
Podání antibiotik je v terapii ANF zásadní, ať už dle výsledků citlivosti, nebo empiricky k pokrytí enterálních organismů (obvykle gramnegativních, anaerobních) s dobrým průnikem do hepatobiliárního systému. Vhodnou volbou antibiotik jsou cefalosporiny, ampicilin-klavulanát, fluorochinolony nebo kombinace antibiotik (enrofloxacin 5 mg/kg 1× denně, metronidazol 7,5 mg/kg 2× denně) v délce užívání 4–8 týdnů či déle. Měla by být zvážena rovněž podpůrná léčba ve formě tekutin, elektrolytů a vyvážené stravy, stejně jako podání analgetik (buprenorfin v dávce 0,01–0,03 mg/kg po 8 hodinách) nebo kyseliny ursodeoxycholové (10−15 mg/kg 1× denně).
Histopatologie ukazuje posun v zastoupení typu zánětlivých buněk od neutrofilů ke smíšené populaci zahrnující lymfocyty a plazmatické buňky. Může být přítomná hyperplazie a fibróza. Kočky s CNF jsou většinou starší než s ANF a příznaky mohou být intermitentní se ztrátou hmotnosti. Cholestatické jaterní enzymy – alkalická fosfatáza (ALP) a gama-glutamyltransferáza (GGT) – jsou elevovány spíše než alaninaminotransferáza (ALT) či aspartátaminotransferáza (AST) a tyto kočky jsou často ikterické se zvýšeným celkovým bilirubinem. Ultrasonograficky můžeme nalézt změny na žlučovodu a žlučovém měchýři a parenchym jater může být hyperechogenní z důvodu fibrózy. Pro stanovení definitivní diagnózy je nutná histopatologie. Bakteriální a imunitně zprostředkované procesy mohou být důvodem CNF.
Tito pacienti mohou být také léčeni dlouhodobým podáním antibiotik (4–8 týdnů), prednisolon v dávce 1–2 mg/kg 1× denně může být podáván spolu s antibiotickou terapií nebo až po několika týdnech. Často je používána kyselina ursodeoxycholová, v terapii by se měla zvážit také hepatoprotektiva a/nebo antioxidanty.
Kočky s LC mají příznaky i biochemické parametry shodné s ostatními formami cholangitidy, avšak LC je pomaleji progresivní. Klinické příznaky jako hepatomegalie, ascites, hyperglobulinémie a lymfocytóza mohou tuto formu nemoci odlišit od ostatních. Diferenciální diagnózy zahrnují felinní infekční peritonitidu (FIP), lymfom a extrahepatální obstrukci žlučovodu (méně časté), proto je k potvrzení diagnózy opět nutná histopatologie.
Vyskytují se různé názory, zda by základem terapie měl být prednisolon v dávce 2 mg/kg po 12 hodinách (po dobu 14–21 dnů a poté dávku snižovat), nebo kyselina ursodeoxycholová v dávce 15 mg/kg 1× denně (po dobu 8 týdnů či déle). Často jsou využívány oba postupy současně.
Kočičí cholangitida je často komplikovaná konkurenční pankreatitidou a/nebo nespecifickým zánětem střev (IBD), což dohromady tvoří triaditidu. Ovšem tyto 3 složky onemocnění nelze jednoduše oddělit a spíše je rozhodující podezření na jejich současnou přítomnost a kompletní diagnostika zahrnující testování fPLi (imunoreaktivity felinní pankreatické lipázy), folátu, kobalaminu, kompletní sonografické vyšetření dutiny břišní a histopatologie jednotlivých orgánů.
Terapie je komplikovanější, ale mnohé z podpůrné léčby je obdobné: adekvátní výživa u anorektických koček (mirtazapin, kobalamin, jícnová sonda), analgetika (buprenorfin), antiemetika (maropitant) a terapie kortikosteroidy na CNF a IBD.
U koček je toto onemocnění unikátní. Je charakterizováno akumulací triglyceridů v hepatocytech a výraznou cholestázou následkem anorexie, inzulinové rezistence a deficience argininu. Období anorexie předchází letargii, ztrátě hmotnosti, ikteru, slabosti, zvracení a průjmu. Anamnéza, silná elevace ALP a minimální změny hodnot GGT naznačují, o jakou diagnózu se může jednat. Ve výsledcích hematologie a biochemie mohou být další abnormality, jako poikilocytóza, Heinzova tělíska, hyperbilirubinémie, hypokalémie, hypofosfatémie a nízká urea. Na rtg. jsou játra zvětšená a na USG hyperechogenní. Důležité je zjištění vlastní příčiny tohoto stavu, jelikož jaterní lipidóza je často sekundární onemocnění k pankreatitidě, intestinálním problémům, cholangitidě, neoplazii nebo infekčním nemocem.
Jaterní lipidóza může být léčena primárně výživou, což často vyžaduje zavedení nosojícnové sondy. Stimulanty chuti k jídlu (např. mirtazapin) mohou být kontraindikované, jelikož nevíme přesně, jak je při jaterní lipidóze ovlivněna variabilita metabolismu těchto látek v játrech. 24–48 hodin před aplikací jícnové sondy, tenkojehlovou aspirací či biopsií jater bychom měli pacientovi podat vitamin K1 (0,5–1,5 mg/kg s. c. po 12 hodinách). Poté bychom měli zahájit časté krmení vysokoproteinovou dietou s nízkým obsahem karbohydrátů. Nespecifická podpůrná léčba může zahrnovat maropitant či ondansetron při zvracení, kobalamin v dávce 250 µg pro toto s. c. každých 7 dní nebo L-karnitin v dávce 250 mg pro toto 1× denně a SAMe v dávce 20 mg/kg 1× denně.
(hap)
Zdroj: Webb C. B. Top 5 liver conditions in cats. Clinicians’s Brief 2013 Apr; 31–33. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/top-5-liver-conditions-cats
